Search this site

We’re always happy to introduce a Czech artist to you. Today we chose Martina Dědková, whose amazing silkscreen jewellery we’ve been admiring for quite some time now. So let’s take a closer look at Martina and her artwork. She started working with polymer clay in 2010, after a friend of hers told her about this great material. Martina wasted no time, bought a few blocks of clay and started exploring the possibilities of the medium. Before that she used to knit to satisfy her need to create, but she was not satisfied with the slow process. In contrast, polymer clay turned out to be a perfect alternative for her. Martina appreciates the fact that creating with polymer is relatively fast and you don’t need many tools, and yet the results are wonderful. Although she’s an accountant by profession, she says that polymer art is her lifelong love. She passionately learns new techniques from both Czech and international polymer clay artists. One of her favourite techniques is silkscreen printing on polymer. As you can see, Martina has a great sense of detail and colour and she perfectly combines polymer components with beads and interesting stringing material. Martina is inspired mainly by nature, fabric prints and various other materials she has at hand. And there’re usually a lot of crafting supplies in her stash, because hoarding them is another hobby of hers. When we’re looking at her jewellery, we must say that her creative stash is a real treasure trove. Enjoy the beautiful design and colours of Martina’s artwork. - Vždycky nás moc těší, když vám můžeme představit práci některého z českých tvůrců. Dnes naše volba padla na Martinu Dědkovou, jejíž krásné sítotiskové kolekce obdivujeme už nějakou dobu. Pojďme se tedy s Martinou a její tvorbou seznámit podrobněji. Tvořit s polymerovou hmotou začala v roce 2010, poté co jí o tomto úžasném materiálu řekla kamarádka. Martina nelenila, okamžitě nakoupila pár kostiček a začala zkoušet, co hmota umí. Předtím své nutkání tvořit zaháněla pletením, které ale bylo velmi zdlouhavé a poměrně netrvanlivé. Polymerová hmota byla tedy pro Martinu skvělou alternativou. Oceňuje na ní to, že i když je poměrně nenáročná na čas a pomůcky, lze s ní dosahovat úžasných výsledků. Přestože je povoláním účetní, říká, že polymer je pro ni láskou na celý život. Velice ráda se učí nové techniky od různých českých i zahraničních polymerových umělců. K jedné z jejích nejoblíbenějších technik patří sítotisk. Jak můžete vidět na špercích, které vám dnes přestavujeme, Martina má skvělý smysl pro detail a barvy a polymerové komponenty vhodně kombinuje s korálky a zajímavým návlekovým materiálem. Martinu inspiruje zejména příroda, potisky látek i materiál, který má k dispozici. A obvykle ho má opravdu hodně, protože hromadění kreativních potřeb patří k jejím dalším koníčkům. Při pohledu na její šperky je zcela jasné, že její kreativní zásoby skrývají skutečné poklady. Pokochejte se i vy krásným designem a barvami v jejích tvorbě.

Each culture and period has its own standard of beauty. We live in the time when the media often offer us unrealistic images of the human body and many people suffer because they compare themselves with these unattainable ideals. This can frequently lead to developing mental and physical health issues. The Colombian-born American sculptor Alejandro Segura, who is behind the brand Big Clay Stars, uses polymer clay to challenge beauty standards shown in the entertainment industry in order to help people get a healthier perspective on the issue. Alejandro’s love for polymer started in his childhood. He says that several of his first memories are related to clay in some sort of way. While other kids his age spent most of their time watching TV or playing video games, he was completely thrilled about making his own toys out of clay. Art has always been a part of his life, although he put sculpting on a hiatus, he kept drawing and painting through his high school and college years back in Colombia. He majored in Mechanical Engineering and he recalls that drawing and designing were among his favourite subjects. He first touched polymer clay only when he came to the United States in 2016. After that, he started to study and learn about anatomy and sculpting from every book and video available on the internet. The artist admits that he likes pop culture and really enjoys TV shows, movies, and comics. At the same time, he believes that some actions need to be taken in order to relieve some of the constant pressure on people to have “perfect bodies”. He also believes that people deserve to feel related and represented by their heroes and their stories. He hopes to keep spreading this message across the world through his art. So far his figures have been sold in Europe, North, and South America. Alejandro uses his social media as a means to share and promote his artwork. Feel free to check out his Instagram or Facebook account and enjoy his great sculpting skills and interesting ideas. - Každá kultura a období má svůj standard krásy. Žijeme v době, kdy nám média často nabízejí nerealistická zobrazení lidského těla a mnoho lidí trpí, protože se porovnávají s těmito nedosažitelnými ideály. To může často vést k rozvoji mentálních a fyzických potíží. V Kolumbii narozený americký sochař Alejandro Segura, který stojí za značkou Big Clay Stars, používá polymerovou hmotu k tomu, aby zpochybňoval standardy krásy, které jsou nám předkládány zábavním průmyslem, a tím pomohl lidem získat zdravější pohled na toto téma. Alejandrova láska k polymeru začala už v dětství. Řekl nám, že několik jeho raných vzpomínek je nějakým způsobem spojeno právě s polymerovou hmotou. Zatímco jiné děti jeho věku trávily většinu času sledováním televize nebo hraním počítačových her, Alejandro si nadšeně vyráběl vlastní hračky z polymeru. Umění bylo vždy součástí jeho života a ačkoliv modelování na nějaký čas opustil během studií na střední a vysoké škole v Kolumbii, stále se věnoval kreslení a malování. Vystudoval strojní inženýrství a vybavuje si, že k jeho nejoblíbenějším předmětům patřilo právě kreslení a design. Poprvé se jeho prsty dotkly polymerové hmoty až po příchodu do Spojených států v roce 2016. Poté začal studovat a učit se anatomii a modelování z každé dostupné knihy a z internetu. Umělec sám připouští, že má rád pop kulturu a opravdu si užívá seriály, filmy a komiksy. Zároveň věří, že je potřeba učinit jisté kroky k tomu, aby se lidem ulevilo od neustálého tlaku, který je nutí mít „dokonalá těla“. Také věří, že si lidé zaslouží mít hrdiny, ke kterým se mohou vztáhout a kteří je reprezentují prostřednictvím svých příběhů. Doufá, že toto svoje poselství bude moci šířit po celém světě prostřednictvím své tvorby. Zatím se jeho postavy dostaly do Evropy a Severní a Jižní Ameriky. Alejandro používá k propagaci svého umění svoje sociální sítě. Můžete navštívit jeho profil na Instagramu nebo Facebooku a užít si jeho skvělé sochařské dovednosti a zajímavé myšlenky.

Can you still remember when and how you first started working with polymer clay? The American artist Karen Troise can’t. But she recalls that her interest in this medium was sparked by one of the legends of the international polymer clay community, Donna Kato. With advent of Pinterest and YouTube, Karen had developed as an artist and her skills improved over time, as evidenced by her artwork. Along with making beautiful jewelry, Karen loves to sew, crochet and knit. It should not surprise us that Karen is so creative and loves working with her hands, because her father was an artist from Spain and her mother was crafty too. She has been working with polymer clay for more than 15 years now and, in her own words, she never gets bored. She says is still amazed by all the different things you can do with it and all you need to do is follow your imagination. Karen was recently looking to boost her inspiration, so she turned to fabric. She loves fabric patterns and so she decided to recreate them in polymer clay. The results are stunning – the colours and patterns perfectly match the clothes – and they were actually the reason why we discovered Karen and her art. Apart from making jewellery, Karen and her husband also develop and sells her own tools for working with clay. You might want to check out her cane reducer or slicer. You can find them on her YouTube channel and other social media. - Pamatujete si ještě, kdy a jak jste poprvé začali pracovat s polymerovou hmotou? Americká umělkyně Karen Troise ne. Vybavuje si ale, že její zájem o toto médium zažehla Donna Kato, jedna z legend mezinárodní polymerové komunity. S nástupem Pinterestu a YouTube se Karen jako umělkyně začala rozvíjet a její dovednosti se během času postupně zlepšovaly, což dokazuje její tvorba. Kromě krásných šperků Karen také šije, háčkuje a plete. Nemělo by nás překvapovat, že je tak kreativní a velmi si užívá všechny ruční práce, protože její otec byl umělec původem ze Španělska a její maminka taktéž tvořila. S polymerem Karen pracuje už 15 let a, dle svých vlastních slov, ji to nikdy neomrzí. Říká, že ji stále udivují všechny ty věci, které se s polymerem dají tvořit a jediné, co musíte udělat, je následovat svou představivost. Karen nedávno potřebovala najít nějakou svěží inspiraci, začala tedy nové nápady hledat v textilu. Vzory na látkách přímo miluje, proto se rozhodla je vytvořit z polymerové hmoty. Výsledky jsou úžasné – barvy a vzory přesně odpovídají těm na oblečení – a díky nim jsme Karen a její tvorbu vlastně objevili. Kromě tvoření Karen spolu s manželem navrhuje, vyrábí a prodává různé nástroje pro práci s polymerem. Možná vás bude zajímat její nástroj na snadnou redukci canů, nebo krájení plátků z canů. Najdete je na jejím YouTube kanálu nebo dalších sociálních sítích.

Artists have different motivations to create. For Ekaterina Krus, the main reason was the need to escape the everyday boredom of the real world. Since early childhood, she started spending time in a world of her own. In a realm full of vampires, fictional houses with secret passages and magical potions. She has always loved fairy tale books and movies and supernatural beings. Ekaterina started crafting as a hobby in 2009. After a while she discovered polymer clay and realized that – due to its properties – it’s a perfect material to make anything she wishes, on any subject and in any style. After much experimentation, she realized that most of all she would like to make jewellery inspired by magic, witches and fairy tales. She says she still hasn't found her own distinctive style and she keeps searching for it. In 2014, the artist came up with her brand name Medusa Vorona, which is a combination of the Greek mythical creature Medusa and the Russian word for crow. Ekaterina explains that her her nickname represents a powerful dark witch who will not let anyone hurt her. The brand’s philosophy manifests in the moths, dragonflies, bats, pumpkins, fly agarics and other creatures that Ekaterina skilfully sculpts. She often adds big eyes to these creatures in different places, thus turning them into a kind of silent observers. Each of her creations has a story and Ekaterina sometimes writes these stories out in full so that the new owners of her pieces can read them. We love not only her sculpting skills, but the whole concept of her fantasy world and all the creatures inhabiting it. Take a little stroll in Ekaterina’s magical realm, but be careful – Ekaterina’s art might put a spell on you. - Umělci jsou k tvorbě motivováni různými důvody. Pro Ekaterinu Krus je tvorba reakcí na každodenní nudu reálného světa, které se snaží uniknout. Od útlého dětství začala trávit čas ve svém vlastním světě. V říši plné upírů, magických elixírů a fiktivních domů s tajnými průchody. Vždy milovala pohádkové knížky, filmy a nadpřirozené bytosti. Ekaterina začala tvořit pro radost v roce 2009. Po chvíli objevila polymerovou hmotu a uvědomila si, že díky svým vlastnostem je to dokonalý materiál, ze kterého lze vytvořit cokoli si přeje, na jakékoli téma a v libovolném stylu. Po dlouhém experimentování jí došlo, že ze všeho nejraději chce tvořit šperky inspirované kouzly, čarodějnicemi a pohádkami. Říká, že se jí stále nepodařilo najít vlastní výrazný styl a stále ho hledá. V roce 2014 přišla umělkyně s vlastní značkou Medusa Vorona, která je kombinací starořecké mytické postavy Medusy a ruského slova označujícího vránu. Ekaterina vysvětluje, že její přezdívka reprezentuje mocnou temnou čarodějnici, která nikoho nenechá, aby jí ublížil. Filozofie značky se promítá do můr, vážek, netopírů, dýní, muchomůrek a dalších stvoření, které Ekaterina dovedně modeluje. Často na různá místa na svých výtvorech umísťuje oči a mění je tak v jakési tiché pozorovatele. Každý z jejích šperků má svůj příběh a Ekaterina některé z nich sepisuje, aby si je mohli noví majitelé její tvorby přečíst. Moc se nám líbí nejen její modelovací dovednosti, ale také celý koncept jejího fantastického světa a bytostí, které jej obývají. Vydejte se na malou procházku do Ekaterininy magické říše, ale dejte si pozor – její umění by vás mohlo začarovat.

When we were little children, we often wondered about how things work. Almost everything was a mystery back then and we had roughly a million question about everything. Most of us stop asking those questions when we grow up. Luckily for us, there are exceptions. For the American artist Layl McDill, making art helps her keep wondering. Her creations are fueled by the feeling of unknown and mystery. Her pieces take us by surprise, as Layl often takes everyday objects and places them in a setting where they apparently don’t fit. She works with metaphors and lets her audience figure out her motivations. Layl’s objects are not ones to be examined hastily. There’s so much happening in her imaginary landscapes, objects, figures or animals and you need a lot of time and an eye keen on detail to take it all in. Layl works primarily with polymer clay and her go-to technique is millefiori caning. If you aren’t familiar with this ancient technique that originated in glass making, you may wonder how she created the tiny images that cover every surface of her sculptures. Even to Dayl, who has been doing it for twenty years, it still seems amazing that she can create a tiny picture inside a chunk of clay. She also likes to incorporate found objects and her own colored pencil sketches. Her creative process often starts with a mysterious object found at a thrift store or a sketch. She uses these as a starting point on an artistic journey, whose outcome is yet to be known. If you would like to experience the childhood wonderment again, visit Layl’s website, browse through her gallery and enjoy her colourful pieces. We can hardly imagine a more entertaining trip to wonderland. - Jako děti jsme se často podivovali nad tím, jak věci fungují. Skoro všechno bylo tenkrát záhadou a na všechno jsme měli asi tak milión otázek. Když jsme vyrostli, většina z nás se ptát přestala. Naštěstí pro nás všechny jsou tu však výjimky. Pro americkou umělkyni Layl McDill je umění způsobem, jak si dětskou zvědavost zachovat. Její výtvory jsou inspirovány právě tajemstvím a pocitem neznáma. Její tvorba nás překvapuje, protože Layl často bere předměty denní potřeby a umisťuje je do prostředí, kam zjevně nepatří. Pracuje s metaforami a nechává své publikum, aby samo přišlo na to, proč je použila. Layliny objekty nepatří k těm, které by se daly prohlédnout rychle. V každé její imaginární krajině, sošce, figuře, či zvířeti se toho děje tolik, že potřebujete dost času a zájem o detail, abyste to vše zvládli pojmout. Layl pracuje primárně s polymerovou hmotou a nejčastěji používá techniku skládání millefiori canů. Pokud s touto technikou, která má původ ve sklářství, nejste obeznámeni, můžete se divit tomu, jak na svých sochách vytvořila všechny ty miniaturní obrázky. Dokonce i pro Layl, která takto tvoří už dvacet let, je stále trochu neuvěřitelné, že dokáže vyrobit všechny ty drobné obrázky uvnitř hmoty. Ráda také ve své tvorbě využívá různých předmětů a svých vlastních barevných kreseb. Její kreativní proces často začíná skicou nebo nějakým záhadným kouskem nalezeným ve zlevněnce. Ty potom použije jako výchozí bod své tvůrčí cesty, jejíž výsledek není dopředu znám. Pokud chcete znovu zažít onen úžas z dětství, navštivte Layliny webové stránky, projděte si galerii její tvorby a užijte si její pestrobarevná díla. Stěží si dovedeme představit zábavnější výlet do krajiny zázraků.

The summer is gone for good this year and so are the days when you could just walk around your garden or the local farmer’s market and pick fresh fruit of your choice. But all is not lost – if you can’t eat fruit, you can still get your daily dose of vitamins in the form of jewellery. The Russian artist Irina Khlebnikova creates amazingly detailed and realistic earrings, necklaces and bracelets with yummy berries of all kinds. Irina makes sure that every single berry and each leaf in her richly adorned pieces is superbly crafted. Her sculpting skills are excellent, especially given the fact that she’s completely self-taught. Irina started working with polymer clay in 2013, after a few years of knitting, sewing and modelling from white natural clay. When she saw unusual earrings on a friend, she inquired about the material. Then she bought a few blocks of clay in basic colours and started working with them. She liked the material straight away. However, there was very little information available at that time, so she started searching the internet to learn different modelling techniques and she hasn’t stopped yet. She’s been modelling with polymer for seven years now and she says she can’t imagine her life without it anymore. She really appreciates the multifaceted character of the medium and all the possibilities it gives her. She looks for inspiration everywhere around her. Besides fruit, she likes to sculpt flowers and realistic animals. - Letošní léto je nenávratně pryč a s ním i dny, kdy jsme se mohli jen tak projít po zahradě či místním farmářském trhu a vybrat si ovoce podle chuti. Ale není vše ztraceno – když nemůžete ovoce jíst, můžete si denní dávku vitamínů dopřát ve formě šperků. Ruská umělkyně Irina Khlebnikova tvoří neuvěřitelně detailní a realistické náušnice, náhrdelníky a náramky s chutným bobulovým ovocem všeho druhu. Irina si dává záležet na tom, aby každá kulička a lísteček na jejích bohatě zdobených špercích byly dokonale propracované. Její modelovací dovednosti jsou vynikající, zvláště pokud uvážíme, že Irina je samouk. Irina začala s polymerem pracovat v roce 2013, poté co se již několik let věnovala pletení, šití a modelování z bílé přírodní hlíny. Když viděla na kamarádce neobvyklé náušnice, hned se jí ptala, z jakého jsou materiálu. Pak si koupila pár kostiček v základních barvách a začala s nimi pracovat. Materiál se jí okamžitě zalíbil. Dostupných informací ale bylo v té době velmi málo, tak začala prohledávat internet, aby se naučila různé techniky modelování a ještě nepřestala. Z polymeru modeluje už sedm let a říká, že si bez toho svůj život už vůbec nedovede představit. Oceňuje mnohostrannost polymeru a úžasné možnosti, které jí toto médium poskytuje. Inspiraci hledá všude kolem sebe. Kromě ovoce modeluje také květiny a realistická zvířata.

Look at these lovely creatures made by Anna Lesnichaya of Cocoon Toys. Their pale, slightly translucent porcelain skin, pinkish ears and paws and dark eyes that are looking right at you – everything looks so real that it probably wouldn’t surprise you if they suddenly moved. Their tiny babies, encased in clear bubbles, waiting silently to hatch, are so cute that you wish they were real. Who wouldn’t want to hold one of these warm, timid creatures in their hand? Their author, a Ukrainian artist living in Kharkiv, says that the idea for her creatures was born during an online course where she studied the concept of creating characters. The task was to imagine the main character and his helper for a story. She created an alien-fish waitress, who worked in an intergalactic bathyscaphe. Anna’s intention was to create this sculpture in polymer clay, but she made a mistake during the process and the result turned out differently than she had expected. Despite that she fell in love with the cute and gentle fantasy creature and so she created a few more of these little monsters – male, female, and several embryos. She soon started personalizing the characters for her customers and she’s even planning to make a collection of home decorations with her creatures. We wanted to know more about the practical aspects of Anna’s creative work. She told us she uses Cernit Doll polymer clay, epoxy resin, and wire in her artwork. Of course, all stages of the process are done manually: construction, posing, molding, eyes, tears, coloring, etc. Anna emphasizes the fact that in spite of the name of her brand her sculptures aren’t toys but collectibles not intended for children. If you would like to explore Anna’s work in more detail, visit her social media. Maybe you decide to ask her for your own personal little monster or a cute alien necklace. - Podívejte se na tyto rozkošné malé bytosti od Anny Lesnichayi, která tvoří pod značkou Cocoon Toys. Jejich bledá, mírně průsvitná pokožka, růžová ouška a tlapky i tmavé oči, které se dívají přímo na vás – to vše vypadá tak reálně, že by vás možná asi nepřekvapilo, kdyby se tato stvoření najednou pohnula. Jejich drobná mláďátka, uzavřená v průhledných bublinách, čekající tiše na vylíhnutí a jsou tak roztomilá, že si přejete, aby byla skutečná. Kdo by si nechtěl jedno z těchto teplých, plachých zvířátek podržet v dlani? Jejich autorka, ukrajinská umělkyně žijící v Charkově, říká, že nápad na jejich vytvoření dostala během jednoho online kurzu, kde studovala koncept tvorby postav. Úkolem bylo vymyslet hlavní postavu příběhu a jejího pomocníka. Vytvořila tedy bytost vypadající jako kříženec mimozemšťana s rybou, která pracovala jako servírka v intergalaktickém batyskafu a snila o tom, že se stane profesionální zpěvačkou. Anniným záměrem bylo vytvořit sochu z polymerové hmoty. Při výrobě však došlo k chybě a výsledek dopadl úplně jinak, než zamýšlela. Navzdory tomu se do roztomilé a něžné bytůstky zamilovala a tak začala tvořit další podobné příšerky – samce, samičku a několik embryí. Brzy začala jejich charakter přizpůsobovat přáním svých zákazníků a v současnosti plánuje vytvořit také kolekci interiérových dekorací s těmito bytostmi. Chtěli jsme se dozvědět víc o praktických aspektech Anniny kreativní práce. Řekla nám, že k modelování používá polymerovou hmotu Cernit Doll, epoxidovou pryskyřici a dráty. Je samozřejmostí, že všechny kroky tvůrčího procesu jsou prováděny ručně: konstrukce, tvarování postoje, odlévání do formy, oči, slzy, barvení a tak dále. Závěrem Anna zdůrazňuje fakt, že ačkoliv by tomu název její značky napovídal, její sošky nejsou hračky, jsou to sběratelské kousky, které nejsou určeny pro děti. Pokud chcete Anninu tvorbu prozkoumat detailněji, navštivte její sociální sítě. Možná potom zatoužíte mít svou osobní příšerku nebo roztomilý mimozemský náhrdelník.

There are no limits to creativity other than the boundaries of our own imagination. The art of Anna Kalintseva is a good example of this fact. Her work ranges from surreal to macabre. She combines fairy-tale characters, inspiration from literature, music, painting, architecture and nature with her own ideas. Welcome to her world! Anna, who lives in Moscow, has been creative since her childhood. Whether she designed dresses for her dolls, drew, played music and took photographs, one thing has always been very important to her – she needed to feel the material with her hands. For the past four years she has been working with polymer clay, creating mostly interior decorations and fairy-tale characters. She was looking for a medium that would allow her to materialize her imaginary world and polymer clay turned out to be the best choice. The Russian artist says that she fell in love with polymer the moment she tried it, because it gives her incredible opportunities. She continues to improve her knowledge and skills while experimenting and spending many hours working with clay and paints, learning new techniques and materials. Anna admits that she has to work hard, but she immediately adds that working with clay is her meditation. She asserts that creativity helps people develop themselves and find new ways of self-expression. It can also expand your perception and you start looking at many things differently, with your eyes wide open. Anna’s goal is to make art that arouses interest and admiration. In her work, she pays a lot of attention to tiny details that stimulate your imagination. Not sure? Visit Anna’s social media, explore her quirky and colourful fantasy world with all its inhabitants and see for yourself. - Kreativita nemá jiných hranic, než jsou hranice naší představivosti. Tvorba Anny Kalintsevy je toho dobrým příkladem. Její práce se pohybuje na škále od surreálného až po strašidelné. Kombinuje pohádkové postavy, inspiraci literaturou, hudbou, malířstvím, architekturou a přírodou se svými vlastními nápady. Vítejte v jejím světě! Anna, která žije v Moskvě, je tvořivá už od dětství. Ať už navrhovala oblečky pro panenky, kreslila, hrála na hudební nástroje nebo fotila, jedna věc pro ni byla vždy důležitá – vždy si potřebovala materiál osahat rukama. Poslední čtyři roky se věnuje polymerové hmotě, z níž vyrábí zejména interiérové dekorace a pohádkové postavičky. Hledala médium, které by jí umožnilo zhmotnit její fantazijní svět a polymerová hmota se ukázala být tou nejlepší volbou. Ruská umělkyně říká, že se do polymeru zamilovala hned, jakmile ho vyzkoušela, protože jí dává neuvěřitelné možnosti. Neustále zdokonaluje svoje znalosti a dovednosti, tráví hodiny a hodiny experimentováním a prací s hmotou a barvami, učí se používat nové techniky a materiály. Anna připouští, že tvrdě pracuje, zároveň však dodává, že práce s polymerem je pro ni meditací. Ujišťuje nás, že kreativita pomáhá lidem rozvíjet se a nacházet nové způsoby sebevyjádření. Také rozšiřuje vaše vnímání a vy se na věci díváte odlišně, s očima doširoka otevřenýma. Anniným cílem je tvořit umění, které budí zájem a obdiv. Ve své práci se hodně věnuje malým detailům, které podněcují vaši fantazii. Nejste si jistí? Navštivte Anniny sociální média, probádejte její osobitý a pestrobarevný svět fantazie se všemi jeho obyvateli a přesvědčte se sami.

Everyone who has ever tried to make a kaleidoscope cane will probably agree that there are some tricky parts of the process. One of them is to choose the right colour combination to make your pattern stand out. The Dutch polymer clay artist Patricia Beuting says that selecting and combining colours and patterns is always a challenge for her. However, she adds that she loves the process because the results always pleasantly surprise her. And we have to say that her results are truly amazing. Unlike some other artists who use kaleidoscope veneers to laminate various objects or create decorations, Patricia creates stunning necklaces, in which she skilfuly combines her kaleidoscope designs and other kinds of beads, often vintage. Her jewellery reveals inspiration by other colourful cultures, such as Indian, African or Eastern European. Patricia follows in Wassily Kandinsky’s footsteps. The great Russian artist noted that the number of colors and shapes is infinite and so are their combinations. Patricia applies the same approach to polymer, saying that the material is inexhaustible and making canes is a never ending “story”, which she really enjoys. - Každý, kdo někdy zkusil vytvořit cane s kaleidoskopovým vzorem, bude patrně souhlasit s tím, že některé kroky procesu jeho tvorby jsou poněkud ošidné. Jedním z nich je například výběr vhodné barevné kombinace tak, aby vzor dostatečně vynikl. Holandská polymerová umělkyně Patricia Beuting říká, že výběr a kombinování barev a vzorů je pro ni vždy výzvou. Jedním dechem však dodává, že celý tvůrčí proces miluje, protože ji jeho výsledky vždy příjemně překvapí. A my musíme říct, že nás Patriciina tvorba baví. Na rozdíl od jiných umělců, kteří kaleidoskopickými vzory pokrývají různé předměty, nebo z nich tvoří rozmanité dekorace, Patricia vytváří překrásné šperky, ve kterých dovedně kombinuje kaleidoskopické vzory s různými dalšími korálky, často ve vintage stylu. Její šperky odhalují inspiraci různými pestrobarevnými kulturami, jako například indickou, africkou či kulturou východní Evropy. Patricia jde ve stopách Vasilije Kandinského, který prohlásil, že množství barev, tvarů a jejich kombinací, je nekonečné. Patricia stejným způsobem přistupuje k polymeru a říká, že možnosti tohoto materiálu jsou nevyčerpatelné. Tvorba canů je pro ni nekonečným příběhem, který si velice užívá.

Everything about the artwork of Isabelle Meyer seems to be exceptional – the colours, patterns, quality of craftsmanship, but there’s is one thing that stands out above all. It’s the design concept of each of Isabelle’s pieces. No matter how diverse her portfolio is, it shows a very good understanding of the rules of great design. It’s all the more surprising when you consider that Isabelle has been working with polymer clay for a relatively short time. She first touched the clay in 2015 and she immediately fully embraced the medium and everything that the medium entails, from the initial conditioning to the finishing touches in the creative process. The French artist, who is well-known under her brand name Bellou, says that she can’t identify a single preferred technique – she loves to experiment and the possibilities of the material are limitless in her mind. However, she admits that she very often employs mixed media in her artwork; she uses a lot of inks, paints and pastels in combination with translucent clay. Isabelle’s aspiration is to be able to support herself solely through her art and that includes teaching polymer workshops. She currently teaches small groups of polymer clay enthusiasts but her dream is to increase the enrollment in her classes. She points out that being a teacher involves being a student at the same time and she constantly tries to learn from the great masters of polymer clay art. You can admire Isabelle’s art in the showroom in her hometown in the South of France or online. - Všechno na tvorbě Isabelle Meyer se zdá být výjimečné – barvy, vzory, úroveň zpracování, ale jedna věc vyčnívá nad ostatními. Tou věcí je designový koncept každého jejího šperku. Bez ohledu na to, jak různorodé je portfolio její tvorby, jednu věc nám ukazuje jasně – velmi dobré pochopení pravidel skvělého designu. A překvapuje to tím víc, když vezmete v úvahu, že Isabelle pracuje s polymerem poměrně krátce. Poprvé se dotkla hmoty v roce 2015 a okamžitě si osvojila tento materiál se vším, co k němu patří, od počátečního zpracování až po finální kroky tvůrčího procesu. Tato francouzská umělkyně, která je velmi dobře známá pod svou vlastní značkou Bellou, říká, že nedokáže vybrat jednu oblíbenou či preferovanou techniku – velice ráda experimentuje a možnosti polymeru jsou pro ni nekonečné. Přiznává však, že ve své tvorbě velmi často používá kombinovanou techniku s použitím inkoustů, barev a suchých pastelů spolu s průsvitnou hmotou. Isabellinou touhou je živit se profesionálně tvořením, což zahrnuje také lektorování polymerových workshopů. V současné době učí malé skupinky polymerových nadšenců, ale do budoucna by ráda pracovala s větším počtem studentů. Zdůrazňuje, že učitel se musí také neustále vzdělávat, proto se vždy snaží naučit něco nového od největších mistrů v oboru. Isabellinu tvorbu můžete obdivovat v showroomu v jejím rodném městě na jihu Francie, nebo online.

When looking at Gerd Rucker’s artworks, you can’t be sure who’s watching whom. There are countless eyes that are checking you out in a sort of threatening and psychedelic way at any given moment. It’s not unpleasant, however; instead it makes you think about the interactive nature of art. We dare say good art is like good teaching – never a one-way process. There’s always a dialog present. Gerd Rucker is a Vienna-based artist who has been using polymer clay as his material for the last 10 years. He combines the medium with metal, glitter, acrylic, ink and synthetic resin. Coming from the field of ceramics, he is interested in animals, living creatures, the countless variations of insects and organic structures. Gerd’s organic pieces, whether framed or free standing, faithfully mimic their natural models. He achieves great textures by endless repetition of individual elements. The colours are strong and vivid, and in combination with the omnipresent eyes even disturbing sometimes. His expression runs the range between his threatening, chaotic power and his helplessly comical drive to the glittering and iridescent formalization of animal beings – all capturing the world of permanent observation of our time. In a time where it is the most important thing to see and be seen. - Když se díváte na tvorbu Gerda Ruckera, nejste si jistí, kdo vlastně koho sleduje. Najdete v ní bezpočet očí, které vás neustále sledují způsobem, který se dá popsat jako divoký až hrozivý. Není to však nepříjemné, spíš vás to donutí zamyslet se nad interaktivní povahou umění. Troufáme si říci, že umění, stejně jako dobrá výuka, není nikdy jednosměrné. Vždy je přítomen dialog. Gerd Rucker, který žije ve Vídni, pracuje s polymerovou hmotou posledních deset let. Polymer kombinuje s kovem, třpytkami, akrylem, inkousty a syntetickou pryskyřicí. Vzděláním je keramik a ve své tvorbě se nejvíce zabývá zvířaty, různými živočichy, nekonečnými variacemi ve světě hmyzu a organickými strukturami. Gerdovy organické výtvory, ať už zarámované či volně stojící, věrně napodobují své přírodní předobrazy. Skvělých textur dosahuje mnohonásobným opakováním jednotlivých prvků. Barvy jsou jasné a výrazné, v kombinaci s všudypřítomnýma očima často až zneklidňující. Jeho výraz se pohybuje na škále mezi hrozivou, chaotickou silou a často beznadějně komickou snahou o třpitivé a irizující ztvárnění zvířecích forem – a to vše zachycující svět naší doby, doby neustálého sledování. Doby, ve které tou nejhlavnější věcí je vidět a být viděn.

Nature will never go out of fashion. It can inspire us in so many ways and this inspiration can be translated in art in so many different styles. The Russian artist Olga Kaynova, who is known under her creative nickname Origa, keeps it simple. Her simple style, however, doesn’t take anything away from the natural beauty of the decorations she makes and shares with the world. We enjoy the colours that Olga used in these mini collections of chips with impressed leaves, various grasses and other natural materials. Olga, who lives and creates in a small old town near Moscow, spends most of her free time cardmaking and handmade flowers. She started to be interested in polymer clay a long time ago, she bought different types of clay from different brands, but was too afraid to use the material because she did not believe in her abilities. Fortunately, she managed to overcome her insecurities and started making various decorative elements from air-drying ceramic clay. At first, she made her pieces using silicone molds. Now she is eagerly exploring the technique of hand stamping and she uses different materials to create her own texture. Each of her cabochons is made and painted entirely by hand from real flowers and plants, so no two are alike. Olga says that her artwork can be used as a festive or wedding souvenir, as jewellery components or decorative elements for scrapbooking and other handicrafts. - Příroda nikdy nevyjde z módy. Inspiruje nás tolika různými způsoby a každá tato inspirace se dá v umění zpracovat mnoha různými styly. Ruská tvůrkyně Olga Kaynova, která je známá pod svou kreativní značkou Origa, pojímá svou tvorbu jednoduše. Její prostý styl však neubírá nic na síle přírodní kráse dekorací, které vyrábí a sdílí s námi. Velmi se nám líbí barevnost, kterou Olga použila v těchto minisériích dekorativních žetonků s otisky listů, různých travin a dalších přírodních materiálů. Olga, která žije a tvoří v malém starobylém městě poblíž Moskvy, tráví většinu svého volného času tvorbou přání a umělých květin. O polymerovou hmotu se začala zajímat už hodně dávno, nakoupila různé druhy hmoty od různých výrobců, ale bála se je začít používat, protože nevěřila ve svoje vlastní schopnosti. Naštěstí se jí podařilo všechny pochybnosti překonat a vrhla se na výrobu různých dekorativních prvků ze samotvrdnoucí keramické hmoty. Nejprve při jejich tvorbě používala silikonové formy. V současnosti nadšeně zkoumá možnosti ručního otiskávání a používá nejrůznější materiály k výrobě svých vlastních textur. Každý z jejích kabošonů je celý vyroben a omalován ručně s použitím skutečných květin a rostlin, takže mezi nimi nenajdete dva stejné. Olga říká, že její výrobky se dají využít jako slavnostní nebo svatební suvenýry, komponenty k výrobě šperků, či ozdobné prvky ve scrapbookingu a dalších rukodělných technikách.

Before she became an artist, Christine Buss was a woman of many professions. She was a research scientist, user interface designer, project manager, process manager, human resources data analyst. Just like her career, Christine’s artwork is very diverse as she’s constantly trying new approaches. Christine has been working with polymer clay for 15 or 20 years, but she says she only started taking it seriously in the last five years or so. During those years she has made many varied pieces of art, but today we would like to show you some of her colourful tiles that she has recently started making. It’s incredible how much design Christine can squeeze on a 3 1/2-inch square (it’s just about 9 centimeters). She says that she especially appreciates the flexibility that working on such a small space allows her. It means that she can constantly alter her style and change directions. She admits to be often inspired by fiber art. What she particularly likes about that is that she can't remotely just copy fiber art in polymer clay. She always needs to decide what she feels most drawn to in a specific piece of art and then she incorporates it into her own work. Christine mentions the embroidery art by Victoria Potrovitza, which was the inspiration for the purple-and-blue-on-black tile. Christine says that the whole process of translating the inspiration into a piece of polymer art is not always straightforward. It sometimes takes many trials and iterations to figure out just what she wanted to incorporate and how to do that. What she relentlessly strives to achieve, however, is to bring joy with her art. Bursts of colour and energy, swirls of bright shapes, fanciful ladies – all that arises out of her own joy in designing and making her art and she hopes that people will feel the same joy when looking at her pieces. To show that she’s serious about making people happy with her artwork, Christine doesn't ever sell her work these days; she simply gives it away to people who have particular favourites. She feels very fortunate in being able to do so and we feel equally fortunate in being able to enjoy her amazing art. If you want to pick your favourite piece, visit her social media. - Než se stala umělkyní, byla Christine Buss ženou mnoha profesí. Byla vědkyní, designérkou uživatelského rozhraní, projektovou či procesní manažerkou i analytičkou dat v oblasti lidských zdrojů. A stejně jako její kariéra, také její tvorba je velmi rozmanitá, protože neustále zkouší nové přístupy k tvoření. Christine pracuje s polymerem už asi 15 nebo 20 let, ale sama říká, že se začala tvorbou zabývat seriózně asi až posledních pět let. Během této dlouhé doby se stala autorkou množství rozmanitých uměleckých kousků, ale dnes bychom vám chtěli ukázat speciálně její polymerové kachličky, které začala vytvářet teprve nedávno. Je neuvěřitelné, kolik designu dokáže Christine vmáčknout na kachličku o hraně přibližně devět centimetrů. Na tomto relativně malém formátu oceňuje zejména to, že jí umožňuje být flexibilní. V praxi to znamená, že může velmi často měnit styl a vydat se úplně jiným směrem. Přiznává, že se často inspiruje textilním uměním. Libí se jí zejména to, že nemůže prostě vzít textilní dílo, které se jí líbí, a jednoduše ho převést do polymeru. Musí se vždy rozhodnout, co ji na daném kousku nejvíce přitahuje a to potom zakomponovat do své tvorby. Christine zmiňuje například výšivky Victorie Potrovitza, které inspirovaly třeba její kachličku v odstínech fialové a modré na černém podkladu. Christine říká, že celý proces převodu inspirace do polymerového výtvoru není vždycky jednoduchý. Někdy to stojí hodně pokusů a opakování, než se jí podaří zjistit, co vlastně chce v konkrétním díle ztvárnit a jak to udělat. Důsledně se však snaží o jedno – přinášet svou tvorbou radost. Pořádné dávky barev a energie, vír zářivých tvarů nebo vyšňořené paničky – to vše pramení z její vlastní radosti, kterou zažívá při navrhování a vytváření svých kousků. No a potom doufá, že stejnou radost pocítí také ti, kteří se na hotové kousky budou dívat. Aby ukázala, že to se šířením radosti prostřednictvím svého umění myslí vážně, svoji práci neprodává – prostě ji rozdává těm, kteří najdou zalíbení v konkrétním dílku. Christine říká, že má velké štěstí, že to může dělat, a my máme štěstí, že se můžeme kochat její úžasnou tvorbou. Pokud si chcete vybrat svého favorita, navštivte Christininy sociální sítě.

The art of Jenny Sorensen oscillates somewhere between cute and magical. Fairy cottages, fantasy doors as portals to different worlds, and fanciful little creatures make you smile and wonder. What’s behind the door? Who lives here? And are they friendly? Jenny often uses really pleasant harmonious colour combinations and there are a lot of details that draw your eyes to her pieces. Jenny, the creative soul of her clay studio, Wishing Well Workshop, is a self-taught polymer clay artist. She picked up her first bar of clay when she was only twelve years old. Over the years she has worked with many art mediums, but, in her own words, has always circled back to polymer. She admits to being grateful that she gets to play with this amazingly versatile material every day. She says that there is something truly satisfying about creating something from nothing, and nearly thirty years later, she still finds the process thrilling. She spends a lot of her time in her studio, where she enjoys mixing her own color palettes and sculpting on natural elements like stones, wood, and shells. She loves embracing every part of the creative process starting with an idea, and ending with shipping a pretty package off to a collector. And the fans of her artwork really appreciate her attitude. Check out Jenny’s social media and find out for yourself. - Tvorba Jenny Sorensen se pohybuje na pomezí roztomilého a magického. Vílí domečky, fantazijní dveře jako portály do jiných světů a vymyšlené malé bytůstky vám vyloudí úsměv na tváři a zároveň vzbuzují spoustu otázek. Co je za těmito dveřmi? Kdo zde bydlí? A jsou ty bytosti přátelské? Jenny často používá velmi příjemné harmonické kombinace barev a množství detailů přitahuje váš zrak k jejím výtvorům. Jenny, která je kreativní duší své značky Wishing Well Workshop, se s polymerem naučila pracovat zcela sama. Poprvé vzala kostičku hmoty do ruky v pouhých dvanácti letech. Během času pracovala s mnoha uměleckými materiály, ale – dle svých vlastních slov – se vždy nějakou oklikou nakonec vrátila k polymeru. Připouští, že je vděčná za to, že si s tímto všestranným materiálem může hrát každý den. Říká, že proces, během kterého z ničeho vznikne něco, ji velice uspokojuje, a i po téměř třiceti letech je to pro ni stále velmi vzrušující. Tráví hodně času ve svém ateliéru, kde si užívá míchaní vlastních barev a modelování s použitím přírodních prvků jako jsou kameny, dřevo a mušle. Nesmírně ji baví celý tvůrčí proces od vymýšlení nápadu, přes jejich realizaci, až po odeslání finálního produktu k zákazníkovi. A její fanoušci tento přístup bezpochyby oceňují. Nakoukněte na Jenniny sociální sítě a přesvědčte se sami.

Pause for a while and let your eyes explore these lush, shimmering landscapes. Their maker, the American artist Sherstin Schwartz, says that she often gets inspired by her dreams or meditation. Each of her small gardens consists of a multitude of various plants and flowers, mushrooms, stones and crystals. And there is so much to marvel at – the shapes, colours and composition too. When looking at her pieces, we can’t help but perceive a strong surrealistic or even psychedelic quality of her art. The combination of organic shapes and textures together with a variety of surface altering mediums create a very interesting effect, or illusion, if you will. It’s as if these tiny gardens were both real and unreal at the very same time. Sherstin, who runs her own creative business known as Life of a Paintbrush, views her creations as souvenirs and snapshots of another world. Maybe it’s a world that the viewer visited long ago and they just don't remember. She describes her work as a possible bridge between the viewer's dream realm and their inner child. Every piece is unique in it's own way and the artist says that she sculpts each assemblage with the intention to bring positive energy into the space where it will live. It is easy to see how her gardens easily brighten up any place. If you need more colours and good vibes in your life, open up to new possibilities and let Sherstin’s art in. - Na chvíli se zastavte a dovolte svým očím prozkoumat tyto šťavnaté, třpytivé krajiny. Jejich tvůrkyně, americká umělkyně Sherstin Schwartz, říká, že se při jejich tvorbě často inspiruje svými sny a meditacemi. Každá z jejích malých zahrádek se skládá z množství různých rostlin, květin, hub, kamenů a krystalů. A je zde hodně co obdivovat – tvary, barvy i kompozici. Když se díváme na její díla, nemůžeme si nevšimnout jejich silně surrealistického či přímo psychedelického charakteru. Kombinace organických tvarů a textur v kombinaci s mnoha povrchovými médii tvoří velmi zajímavý efekt či iluzi, chcete-li. Je to jako by tyto drobné zahrady byly a zároveň nebyly reálné. Sherstin, která tvoří pod značkou Life of a Paintbrush, vidí své výtvory jako suvenýry či momentky z jiného světa. Možná je to svět, který jeho pozorovatel navštívil už dávno a nepamatuje si na to. Sherstin svou práci popisuje jako možný most mezi snovým světem pozorovatele a jeho vnitřním dítětem. Všechny její kousky jsou unikátní svým vlastním způsobem a Sherstin říká, že každé jednotlivé aranžmá vytváří s úmyslem přinést pozitivní energii kamkoliv, kde bude umístěno. Je snadné si představit, jak její zahrádky rozzáří jakýkoliv prostor. Pokud potřebujete v životě víc barev a pozitivních vibrací, otevřete se novým možnostem a užijte si Sherstininu tvorbu.

We often hear polymer clay artists wonder whether it’s still possible to come up with something new, a groundbreaking technique or project. The accomplished artist and art educator Debbie Jackson has a truly innovative approach to art. This is best shown in the way she took a well-known, basic technique and made the most of it in a way that is nothing but inspiring. For most of us, bull’s-eye cane was one of the first techniques to try when we first touched polymer clay. Debbie used the cane slices in mostly monochromatic palettes to create an incredible number of different variations. Her earrings or bugs once again nicely illustrate the fact that limited means don’t equal limited design options. Actually, it’s often the other way round. Except her creativity, Debbie’s pieces also give away one of her major sources of inspiration – Africa. If you check out her artwork, the ethnic feel is undeniable and she is also good at translating other media, such as fabric, into polymer clay. The jewellery made with her shibori technique in polymer (shibori is a Japanese fabric dyeing technique) looks like the real thing. The American artist has a unique way of interpreting whatever inspires her in her art, using a wide range of techniques and materials. She skillfully employs shapes, forms, patterns and colours to express her view of the world and we listen with our eyes wide open. If you want to enjoy some of her great artwork, head to Debbie’s social media. - Často slýcháme polymerové umělce přemítat o tom, zda-li je vůbec ještě možné přijít v polymeru s něčím novým, nějakou převratnou technikou nebo projektem. Vynikající umělkyně a lektorka Debbie Jackson má opravdu inovativní přístup k tvorbě. Nejlépe je to vidět na způsobu, jakým uchopila dobře známou základní techniku a využila ji tak, že nás to skutečně inspirovalo. Pro mnoho z nás bylo „býčí oko“ (rulička s jednobarevným středem a obrubou v barvě jiné) první technikou, kterou jsme zkoušeli při setkání s polymerovou hmotou. Debbie použila plátky těchto ruliček v převážně monochromatické barevnosti k tomu, aby vytvořila neuvěřitelné množství variant. Její náušnice nebo brouci nám znovu hezky ukazují, že omezené prostředky se automaticky nerovnají omezeným možnostem. Ve skutečnosti je tomu často právě naopak. Kromě kreativity nám její šperky prozrazují také Debbiin nejčastější zdroj inspirace, kterým je Afrika. Pokud si prostudujete její tvorbu, zjistíte, že etnický vliv je zde zcela nepopiratelný. Kromě toho je Debbie také velmi dobrá v převádění technik z jiných médií, například z textilu, do polymeru. Šperky, které vytvořila svou technikou shibori (tradiční japonská technika barvení látek) jsou velmi věrné svému předobrazu. Tato americká umělkyně osobitě ztvárňuje vše, co ji inspiruje, a používá k tomu širokou škálu technik a různých materiálů. Umně využívá tvarů, forem, vzorů a barev k tomu, aby vyjádřila svoje vidění světa, a my posloucháme s očima doširoka otevřenýma. Pokud si chcete užít Debbiinu úžasnou tvorbu, zamiřte na její sociální sítě.

Caning is a lot of work and we can’t blame you if you don’t like the labour-intensive process of building intricate canes from scratch. For Melanie Allan, however, it is a labour of love. She discovered polymer clay twelve years ago and right from the start she loved cane work. If you take a look at her beautiful canes and the bowls and other objects she created with them, Melanie’s fondness of the technique is obvious. Melanie, who creates under her brand, Inner Vision Studio, lives on a farm with her husband and a cohort of animals in a small country town on the southern coast of Western Australia surrounded by a pristine environment of forest, farmland and the Southern Ocean. There is an amazing selection of birds and wildlife which evokes a sense of wonder and provides her inspiration for colour and form. She likes to cut her kaleidoscope canes up and reposition the pieces to allow new patterns to appear which to her is like magic and invokes the same wonder with which she holds the natural world. Her colour choices are totally intuitive, usually starting with one base colour then expanding out from there with nearly all her colours her own recipes. Whether it’s due to the level of precision or the sophisticated colour combinations, Melanie’s artwork really stands out. Three and a half years ago Melanie decided to quit her day job to become a full-time artist and opened her own studio/gallery, where you can admire her art. And if it’s too far away for you, just check out her social networks. - Tvorba canů je velmi pracná a rozhodně chápeme, pokud se vám zdlouhavý proces skládání složitých canů nezamlouvá. Pro Melanii Allen je však tato polymerová technika tou nejoblíbenější. Polymerovou hmotu objevila před dvanácti lety a hned od začátku si skládání obrázků do ruliček a hranolků zamilovala. Pokud si její cany a z nich vyrobené misky a další produkty prohlédnete, uvidíte, že to s láskou k této technice myslí vážně. Melanie, která tvoří pod značkou Inner Vision Studio, žije s manželem a mnoha zvířaty na farmě v malém městečku na jižním pobřeží Západní Austrálie. Je obklopena nedotčenou přírodou plnou lesů, zemědělskou půdou a také Jižním oceánem. Žije zde nepřeberné množství ptáků a dalších divokých zvířat, která může obdivovat a inspirovat se jejich barvami a tvary. Svoje cany s oblibou rozřezává a přeskládává vzniklé kousky tak, aby pokaždé vznikl nějaký nový vzor. Tento proces je pro ni stejně magický jako příroda, ve které žije. Barevné kombinace volí zcela intuitivně, obvykle začne od jedné výchozí barvy a zbytek postupně přidává s tím, že téměř všechny použité barvy si i sama míchá. Ať už je to díky vysoké úrovni zpracování či propracovaným barevným kombinacím, Melaniina tvorba opravdu vyniká. Před třemi a půl lety se Melanie rozhodla odejít ze zaměstnání a stát se profesionální umělkyní na plný úvazek. Otevřela si vlastní ateliér/galerii, kde můžete její umění obdivovat. A pokud to máte trochu z ruky, můžete alespoň navštívit jejích sociální sítě.

Fairy tales, folklore and mythology often play an important role in art. Many artists draw inspiration from their own culture. The Russian doll maker Tatyana Gavrilova is one of them. She started making dolls and toys about eight years ago after she attended a doll show. She was so surprised and impressed by what she saw that it took her a long time to recover from the impressions. All she wanted was to try and make a doll with her own hands. Having a curious mind, she started exploring different techniques in the attempt to find the most suitable one for her. Tatyana is completely self-taught, she has never attended any workshops and acquired all her knowledge and skills by herself. She is fond of Russian fairy tales and often recreates their protagonists such as Baba Yaga, Kikimora, and Koschei the Immortal. The world of Harry Potter is another great source of inspiration for Tatyana. One of her favourite characters is Dobby, the house elf. She confesses that she is filled with with the warmest and kindest feelings when she creates it. She always tries to infuse her creations with love, kindness and positivity into my works so that they bring joy to their new owners. - Pohádky, folklór a mytologie často hrají v umění důležitou roli. Mnoho umělců čerpá inspiraci ze své kultury. Ruská tvůrkyně panenek a hraček Tatyana Gavrilova je jednou z nich. Tvořit začala před osmi lety poté, co se zúčastnila výstavy panenek. Byla tak překvapená a ohromená tím, co tam viděla, že jí trvalo poměrně dlouho, než se ze všech těch dojmů vzpamatovala. Zatoužila si vyrobit nějakou panenku vlastníma rukama. Je velmi zvídavá, proto začala zkoumat různé techniky a hledat tu, která by jí vyhovovala nejvíc. Tatyana je samouk, nikdy nenavštívila žádný kurz a všechny znalosti a dovednosti získala postupem času úplně sama. Říká, že naprosto zbožňuje to, co dělá a už si svůj život bez tvoření nedokáže představit. Má velice ráda ruské pohádky a v její tvorbě často najdeme jejich nejznámější protagonisty jako třeba Babu Jagu, Kostějě Nesmrtelného či domácího ducha Domovoje, známého též jako Kikimora. Dalším zdrojem inspirace je pro Tanyu svět Harryho Pottera. Obzvlášť ráda má domácího skřítka Dobbyho. Svěřuje se, že když ho tvoří, je vždycky naplněna vřelostí a laskavostí. Lásku, dobrotu a pozitivní myšlení vkládá do všech svých bytostí, aby poté mohly dělat radost svým novým majitelům.

Look at these landscapes created by the Russian artist Anastasia Kovaleva. They have a special nostalgic air about them, perhaps due to the colours that Anastasia used. Also her technique is very interesting, which you can appreciate especially if you take a closer look. It strongly resembling the way in which impressionist painters worked. Anastasia says that she’s a visual type of person and it’s very important for her to see beauty in people, things, nature, pieces of art – simply everywhere. Anastasia, who lives in Krasnodar, works in an environmental lab and creates polymer clay art in her spare time. Art is the air she breathes and it motivates and inspires her and gives her the chance to express herself. Before encountering polymer clay, Anastasia had already tried various artistic techniques such as beadweaving, straw application, Khokhloma and Gorodets paintings (traditional Russian folk decorating methods), mehendi and nail art. She first touched clay back in 2011 and she keeps modelling with the material ever since. Her favourite modelling techniques are what she likes to call floral filigree, applique work, and polymer clay painting. Her brand is called Loochezart and Anastasia explained its origin to us. It derives from the Russian word for “radiant”. She chose this name because she tries to embed the warmest and kindest feelings and emotions into all of her creations. Feel free to explore her social media and enjoy the beauty of her delicate artwork. - Podívejte se na tyto krajinky vytvořené ruskou umělkyní Anastasií Kovalevou. Vyzařují zvláštní nostalgickou atmosféru, možná díky barvám, které Anastasia použila. Také její technika je velmi zajímavá, což obzvláště vynikne, pokud se podíváte zblízka. Silně připomíná způsob, jakým pracovali malíři v období impresionismu. Anastasia říká, že je založením vizuální typ, proto je pro ni velmi důležité hledat krásu v lidech, věcech, přírodě, uměleckých dílech – prostě všude. Anastasia, která žije v Krasnodaru, pracuje v laboratoři specializující se na životní prostředí a ve svém volném čase tvoří z polymeru. Umění je pro ni vším, inspiruje a motivuje ji a dává ji možnost vyjádřit se. Předtím, než se setkala s polymerovou hmotou, měla už zkušenosti s různými uměleckými technikami jako například korálkovou výšivkou, obrázky ze slámy, speciálními folklorními typy malby, tetováním hennou a zdobením nehtů. Polymeru se poprvé dotkla v roce 2011 a od té doby z něj modeluje. Jejími oblíbenými technikami jsou květinové filigrány, polymerové appliqué a malování polymerem. Její značka se jmenuje Loochezart a Anastasia nám vysvětlila, jak název vznikl. Je odvozený od ruského slova, které znamená zářivý. Vybrala si ho, protože se vždy snaží do všech svých výtvorů vložit co nejvřelejší a nejlaskavější pocity a emoce. Projděte si Anastasiiny sociální média a potěšte se pohledem na její jemné výtvory.

We love just about everything about this necklace – the colour combination, the design, the veneer and also the fact that its maker, the artist Manon van Kempen, was inspired by her family to make it. Manon, who’s Dutch but currently resides in Alicante, Spain, has been working with polymer clay for approximately 10 years now. She specializes in modelling flowers and more recently dog sculptures and organic shapes in general. Her necklaces are usually more traditional in design, but the one that we’re showing you today is very different from her other pieces. Naturally, we wanted to know more about its origin. As already mentioned, Manon got inspired by her loved ones and her mother in particular. Manon says that her mom is a modern woman who loves bright colors. Unfortunately, she has problems with her hands and she finds it difficult to handle usual jewellery clasps. That is why Manon challenged herself to make a necklace with a clasp her mother could easily use. In the end, she designed a piece where the clasp is also the pendant and the focal point of the necklace. This shows how the need to adapt to certain requirement can make us think out of the box to find solutions. And it’s wonderful, isn’t it? - Na tomto náhrdelníku se nám líbí asi úplně všechno – barevná kombinace, jeho design, vzor a také fakt, že jeho autorka, polymerová umělkyně Manon van Kempen, se při jeho tvorbě nechala inspirovat svou rodinou. Manon, Holanďanka, která v současné době žije ve španělském Alicante, pracuje s polymerem asi deset let. Specializuje se na modelování květin a v současné době také na sošky psů a obecně na organické šperky. Její náhrdelníky jsou obvykle spíše tradiční, ale ten, který vám představujeme dnes, se velmi vymyká její typické tvorbě. Přirozeně nás tedy zajímalo, jak vlastně vznikl. Jak už jsme zmínili, Manon se inspirovala svými blízkými, konkrétně vlastní matkou. Manon říká, že její maminka je moderní žena, která má ráda jasné barvy. Bohužel má také problémy s rukama a manipulace s běžným zapínáním na špercích je pro ni velice obtížné. Proto se Manon rozhodla vyrobit náhrdelník, které by její maminka mohla snadno nosit. Nakonec navrhla šperk, ve kterém je zapínání zároveň přívěskem a hlavním designovým elementem. Její příklad nám ukazuje, jak nás snaha přizpůsobit design jistým omezením může přimět myslet novým a originálním způsobem. A to je skvělé, že?