Samantha Fairchild has been sculpting since she was 7 years old. She took up sculpting because of her grandfather, who was also a wonderful sculptor. She loved watching him while he worked, and was completely enchanted by his ability to turn shapeless blocks of wood and clay into beautiful pieces of art. Her love for polymer clay started when she was 17 years old and she’s been working with the medium for over 15 years now. The biggest source of inspiration for her work comes from food, nature, and animals. If you look at her Instagram feed, it’s not hard to guess which animal is her favourite. Yes, she adores otters. Her style has changed many times over the years but she’s always looking to expand her abilities and improve her skills. She loves thinking up new themes and styles for her otters and she frequently pulls inspiration from pop culture and gaming. This is Ottish. He’s a lovely and funny blue creature heavily inspired by one of Samantha’s favourite Pokemon, Oddish, a plant based creature. Samantha’s love for flora clearly manifests in her art. She always adds leaves and flowers to her pieces. Working with different sources of inspiration allows her to combine several of her favourite things together and amuse us with her creations. - Samantha Fairchild se věnuje modelování od svých 7 let. Začala s tím díky svému dědečkovi, který byl také vynikající sochař. Moc ráda ho sledovala při práci a byla naprosto uchvácena jeho schopností měnit beztvaré kusy dřeva nebo hlíny v krásné umělecké objekty. Její láska k polymeru začala, když jí bylo 17 a od té doby s ním pracuje už déle než 15 let. Největším zdrojem inspirace jsou pro ni jídlo, příroda a zvířata. Pokud si projdete její profil na Instagramu, bude snadné uhádnout její oblíbené zvíře. Je to tak, miluje vydry. Styl její práce se za všechny roky mnohokrát změnil, ale stále hledá nové cesty, jak vylepšit svoje schopnosti a dovednosti. Moc ráda si vymýšlí nové podoby a styly pro své vydry a často při tom čerpá z pop kultury a počítačových her. Tohle je Ottish. Je to roztomilá a legrační modrá postavička hodně inspirovaná Samantiným oblíbeným rostlinným Pokémonem, Oddishem. Samanthina láska k rostlinám se jasně projevuje v celé její tvorbě. Do svých děl často zakomponovává listy nebo květy. Práce s různorodými zdroji inspirace jí umožňuje kombinovat několik oblíbených věcí dohromady a nás její výtvory hodně baví.

Tatiana Emelianova is a Russian polymer clay artist and teacher. For her, jewellery is not just about adorning oneself, it’s about keeping memories. Her polymer clay journey started in 2013 when a tragedy hit hard on her family. Her younger brother passed away in an accident and Tatiana wanted to create something for her mother. A keepsake that would provide strength and support for her. She made an angel-shaped pendant out of polymer clay which she discovered by accident and has been working with the medium ever since. She has always loved miniatures and so she started making pieces with miniature objects while learning how to work with polymer. At first, she made abstract ornaments and floral motives. In the end, she developed her own style of making miniature landscapes. She uses vacation photographs as the basis for her pendants. Another source of inspiration are peoples “places of strength” that she recreates in polymer clay. Her colour palette is both vivid and varied. Tatiana says that she doesn’t consider her miniature volumetric technique to be original. She came up with it on her own and only later found out that there are other artists working in a similar style. She even keeps in touch with them and they support each other. Tatiana also teaches workshops in Russia and abroad. She loves working with adults and children as well. She recently started preparing video classes, so we have something to look forward to. - Tatiana Emelianová je ruská polymerová umělkyně a lektorka. Šperky jsou pro ni víc, než jen prostředek ke zdobení, je to způsob, jak uchovat vzpomínky. Její polymerová cesta začala v roce 2013, kdy její rodinu zasáhla tragická nehoda, ve které zemřel Tatianin mladší bratr. Chtěla vyrobit něco pro svou maminku. Vzpomínku, která by jí dodávala sílu a podporu. Vyrobila jí přívěsek ve tvaru andělíčka z polymerové hmoty, kterou objevila náhodou, a od té doby s tímto materiálem pracuje. Vždy se jí líbily miniatury, proto sama začala vytvářet šperky s miniaturními předměty, zatímco objevovala taje práce s polymerovou hmotou. Nejdříve to byly abstraktní ornamenty a květinové motivy. Nakonec si vytvořila vlastní styl miniaturních krajinek. Jako předlohu používá fotky z dovolených, případně fotografie různých míst, která lidem dodávají sílu. Její barevná paleta je tak žívá a velmi rozmanitá. Tatiana říká, že svou techniku vytváření miniatur nepovažuje za originální. Vyvinula ji sice sama, ovšem později zjistila, že i další umělci tvoří podobným stylem. S některými z nich udržuje kontakt a vzájemně se ve své práci podporují. Tatiana také učí workshopy v Rusku i v cizině. Moc ráda pracuje jak s dětmi, tak i s dospělými. V současné době připravuje videokurzy, takže se máme na co těšit.

The artwork of Kathleen Dustin needs no introduction – her wearable art is iconic. Her purses and other objects display the level of mastery rarely seen in polymer clay. She took the art of caning to perfection and often uses translucent clay to achieve extraordinary results. Her work is sculptural, often inspired by flowers and plants. In her own words, her work is also quite personal, reflecting ideas that are important or meaningful to her. This is very much true about her latest collection, the “Gramma Series”. Kathleen took the actual drawings of her five grandchildren and turned them into brooches. Of course, she used polymer and combined it with oxidized silver to render certain linear parts of the drawings. We love how she managed to translate the colours and the quality of drawing into polymer clay. It is beyond any doubt that all (grand)parents would love to have such a keepsake to take them back to the times when their (grand)children were little. - Umění Kathleen Dustin nepotřebuje žádný úvod – její nositelné kousky jsou ikonické. Její kabelky a další objekty jsou příkladem špičkové úrovně, která se v polymerové hmotě jen tak nevidí. Přivedla techniku skládání canů k naprosté dokonalosti a často používá průsvitné hmoty, aby dosáhla neobyčejných efektů a výsledků. Ve své práci využívá skulpturální styl, často se inspiruje květinami a rostlinami. Podle svých vlastních slov je její umění vždy osobní, reflektuje myšlenky, které jsou pro ni důležité a smysluplné. To platí i pro její nejnovější kolekci, the “Gramma Series” (Babiččina série). Kathleen vzala kresby svých pěti vnuků a proměnila je v brože. Samozřejmě k jejich vytvoření použila polymerovou hmotu, kterou zkombinovala s oxidovaným stříbrem k vytvoření určitých lineárních částí kreseb. Moc se nám líbí, jak dokázala převést barvy a charakter kreseb do polymerové hmoty. Je nepochybné, že každý rodič nebo prarodič by chtěl mít takovou památku na dobu, kdy jejich děti nebo vnuci byli malí.

Sculpted movie characters and stunningly accurate portrayals of famous actors and actresses rendered in polymer clay belong among the most frequently represented objects in Jeroen Coolen’s portfolio. If you take a closer look at his pieces, you will realize how elaborately detailed his work is. Jeroen admits that his profession might play a role in this since aesthetic dentistry (he has been working as a dental technician for 22 years) is all about tiny details, shape and colour. Jeroen, who lives and works in the Netherlands, became passionate about art at a very early age. He earned a degree as a pastry chef and he excelled in making fine details for cakes and chocolates during his studies. He even flirted with industrial design but in the end dentistry won. And how did he start sculpting? His mother’s uncle, who is a sculptor and painter himself, put Jeroen in touch with a friend who is a sculptor too. Jeroen was so impressed with the sculptor’s work that he decided to give it a try himself. Being a perfectionist, he is always very critical of his own work and he constantly challenges himself to take his art to the next level. He loves nature and human expressions and he attempts to capture his subjects in as much detail as possible. As for the medium itself, Jeroen experimented with different brands of clay in order to find the one that best meets his requirements and he currently works exclusively with Super Sculpey Firm Gray. Besides working with clay, he also dedicates his time to murals, paintings, woodworking and pumpkin carving. His biggest ambition in polymer clay is to proceed to creating bigger sculptures and explore the possibilities of painting the clay in more depth. We’re sure that his larger pieces will be as perfectly executed as his current ones. - Sošky filmových postaviček a fantasticky věrné portréty slavných herců a hereček patří mezi náměty nejčastěji zastoupené v porfoliu Jeroena Coolena. Pokud se na jeho výtvory podíváte zblízka, uvědomíte si, jak detailně propracovaná jeho práce skutečně je. Jeroen připouští, že jeho povolání v tom může hrát jistou roli, jelikož estetická stomatologie (Jeroen pracuje už 22 let jako zubní technik) je celá o drobných detailech, tvaru a barvě. U Jeroena, který žije a tvoří v Holandsku, se vášeň pro umění projevila velice brzy. Vyučil se cukrářem a během studií exceloval při výrobě jemných ozdob na dorty a čokoládové cukrovinky. Dokonce krátce flirtoval s průmyslovým designem, ale nakonec zvítězila zubařina. A jak se dostal k sochání? Strýc jeho maminky, který je sám sochař a malíř, Jeroena seznámil se svým kamarádem, rovněž sochařem. Jeroen byl tak nadšený sochařovou tvorbou, že se rozhodl to sám zkusit. Protože je perfekcionista, je vždy velmi kritický ohledně své vlastní práce a neustále se snaží posouvat svoje umění na další level. Miluje přírodu a výrazy v lidské tváři a snaží se zachycovat svoje náměty co nejdetailněji to je možné. Co se týče samotného média, experimentoval s různými značkami, aby našel tu, která nejlépe splní jeho požadavky. V současnosti pracuje výhradně s hmotou Super Sculpey Firm Gray. Kromě polymeru se věnuje také nástěnným malbám, malování, dřevořezbě a vyřezávání dýní. V současnosti je jeho největší ambicí přejít ke tvoření větších soch. Rád by také více prozkoumal možnosti malování polymeru. Jsme si jistí, že jeho velké sochy budou stejně perfektně zpracované jako ty, které tvoří nyní.

Even if you suffer from entomophobia (extreme fear of insects), we promise – you’re going to love Katya Gavrylenko’s bugs. These beautifully decorated polymer creatures resemble candy rather than annoying six-legged animals. Tiny flowers in different colour palettes are blooming on perfectly smooth background and you feel like petting the cute bug in your hand. Katya started working with clay in the year 2010. Back then it was just a hobby for her but that changed quite fast and she quickly went from claying for fun to serious artwork. She is the founder of her own brand, GAVRYLENKOjewelry, and produces well-elaborated pieces of jewellery and accessories. Her collections vary in style and colour but Katya’s work is always guided by the same principle – she wants to create more beauty in this world. She pays a lot of attention to detail and each bead or ornament is created with love. - I kdybyste náhodou trpěli entomofobií (extremním strachem z hmyzu), slibujeme vám, že brouky z dílny ukrajinské umělkyně Katyi Gavrylenko si zamilujete. Tihle krásně dekorovaní broučci připomínají spíš sladké cukrovinky, než otravná šestinohá zvířátka. Miniaturní pestrobarevné květinky vykvétají na hladkém podkladu a vy máte chuť si broučka pochovat v dlani. Katya začala pracovat s polymerem v roce 2010. Tenkrát to byla jen její záliba, ale to se velmi brzy změnilo a rychle přešla k seriózní umělecké tvorbě. Katya je zakladatelkou značky GAVRYLENKOjewelry, pod kterou tvoří propracované šperky a doplňky. Její kolekce se hodně liší stylem i barevností, ale Katya se při práci řídí stejným principem – jejím cílem je přinést do našeho světa víc krásy. Hodně se zaměřuje na detail a každý její korálek nebo ozdoba jsou vytvořeny s láskou.

Heidi Helyard is an Australian artist who transitioned from fiber art to working with polymer clay about three years ago. She creates small-scaled jewellery collections and one-off pieces of wearable art. She prides on the fact that, unlike mass-produced fashion jewellery that floods the market, each of her pieces is unique and unduplicated. She loves experimenting with polymer and she is a big believer in failure in order to discover new things. Heidi also incorporates different materials into her polymer clay creations. At first, she used polymer to embellish her fiber art pieces. Later on she employed fibers in her polymer clay creations and she keeps exploring other options. In this post we would like to introduce Heidi’s latest collection called “Circuit Boards”, which is clearly inspired with metal findings. Being an experimenter in nature, she wanted to incorporate the findings as unique decorative details rather than mere connectors. Due to their monochromatic colour scheme with subtle accents, Heidi’s are pieces truly universal but far from boring. Despite being inspired by electronic circuit boards with a hint of steampunk, they don’t feel cold or strict. They invite you to touch them and wear them. Try it! - Heidi Helyard je australská umělkyně, která před třemi lety přešla od práce s textilními technikami k polymeru. Vytváří malé kolekce šperků, či jednotlivé originální kousky nositelného umění. Je pyšná na to, že každý její kousek je – na rozdíl od masově produkovaných šperků zaplavujících trh – jedinečný a neopakovatelný. Velice ráda experimentuje s polymerem a věří v sílu omylu jako nástroje k objevování nových věcí. Také často a ráda začleňuje do svých polymerových výtvorů jiné materiály. Nejdříve používala polymer pouze k dekorování svých textilních výrobků. Později začala pracovat s polymerem jako hlavním médiem a používat textilní vlákna k ozvláštnění svých polymerových výrobků. A s hledáním dalších možností rozhodně nekončí. V tomto příspěvku bychom vám rádi představili její nejnovější kolekci „Circuit Boards“ (v překladu „plošné spoje“), která je inspirována kovovými komponenty. Jako opravdová experimentátorka chtěla přijít s nějakým inovativním použitím klasických spojovacích komponentů, proto je zakomponovala plošně, jako ozdobné prvky. Monochromatická barevnost s jemnými barevnými akcenty dělá z jejích šperků univerzálně nositelné, ovšem nikoli nudné kousky. Přestože jsou inspirovány elektronikou s nádechem steampunku, nepůsobí Heidiny šperky studeně nebo přísně. Spíše lákají k doteku a k tomu, ať je nosíte. Zkuste to!

Ivana Brožová is an accomplished polymer clay artist from the Czech Republic. She is probably best known for her innovative techniques and distinctly organic style. She is also a very popular teacher and attending her workshops is always a delightful experience. Ivana has recently introduced a new series of brooches inspired by her trip to Mexico. She created the brooches using her latest technique called Naturals. She says that she had always been tempted to render ancient Aztec symbols and ornaments in polymer clay but couldn’t find a technique that would feel right for this purpose. And then she came up with Naturals, a technique that is reminiscent of pottery and stone at the same time. Since these were the materials typically used by the Aztecs, Ivana decided to employ this technique to create these brooches. They are about 3 inches in diameter and we love everything about them – the design, the colour palette and the technique with a unique surface structure. We can’t wait to see more pieces coming out of Ivana’s studio. If you want to try out this, or other techniques invented by Ivana, keep an eye on her website and sign up for her workshops or buy a tutorial. - Ivana Brožová je vynikající česká polymerová umělkyně, která je pravděpodobně nejznámější díky svým inovativním technikám a výrazně organickému stylu. Je také velmi populární lektorkou a účast na jejích kurzech je vždy příjemným zážitkem. Nedávno předvedla novou sérii broží inspirovaných cestou do Mexika. Brože vytvořila svou nejnovější technikou s názvem Naturals. Ivana se nám svěřila, že vždy chtěla ztvárnit starověké aztécké symboly a ornamenty v polymeru, ale žádná technika se jí k tomuto účelu nezdála být ta pravá. Potom však přišla právě s technikou Naturals, která připomíná keramiku a kámen zároveň. Oba tyto materiály byly typické pro aztéckou kulturu, proto se ji rozhodla použít k výrobě těchto broží. Každá brož má asi 7 cm v průměru a líbí se nám na nich asi úplně všechno – design, barevná paleta i technika s jedinečnou povrchovou strukturou. Už se nemůžeme dočkat, až uvidíme víc kousků z jejího ateliéru. Pokud chcete vyzkoušet tuto techniku, či její další zajímavé nápady, sledujte její stránky a přihlašte se na kurz, či ji můžete podpořit zakoupením online návodu.

We’ve already seen many outstanding pieces of jewellery coming out of Anna Bragina’s studio. The Russian artist has explored many different styles – organic, faux metal, leather and other materials, hollow forms and many different surface techniques – and her work clearly shows that the possibilities of polymer clay are limitless. Anna’s jewellery is always big, bold and superbly executed. Here pieces are often monochromatic, but when she uses colours, she definitely knows how to combine them. Her inspiration comes from different sources and the natural world is one of them. Today we would like to show you two of Anna’s nature inspired pieces. Voluminous brooches in the form of stylized bamboo stalks and acorns show off Anna’s signature glossy finish technique as well as minimalistic design. Her special way of working with inks and varnish creates a particularly interesting surface effect. Anna says that her ideas are often born from the creative mess on her table. She is also a firm believer in doing what we love. She does it and she does it well, that’s for sure. - Z ateliéru Anny Braginy jsme už viděli vyjít mnoho různorodých šperků. Ruská polymerová umělkyně už prozkoumala a vyzkoušela mnoho různých stylů – organiku, imitace kovu, kůže a dalších materiálů, duté tvary a mnoho různých povrchových technik – a její práce jasně dokazuje, že možnosti polymeru jsou nekonečné. Anniny šperky jsou vždy velké, výrazné a skvěle provedené. Její tvorba je často spíše monochromatická, ale pokud se rozhodne použít vícero barev, rozhodně ví, jak na to. Její práce je inspirována mnoha různými tématy a příroda je jedním z nich. Dnes bychom vám rádi přestavili právě dva takové její kousky inspirované přírodou. Objemnější brože ve formě stylizovaných bambusových stvolů a žaludů dávají skvěle vyniknout Annině originální vysoce lesklé povrchové technice, stejně jako minimalistickému designu. Speciální způsob, jakým pracuje s inkousty a lakem vytváří obzvlášť zajímavý efekt. Anna říká, že její nápady často vznikají z kreativního nepořádku na jejím stole. Také hodně věří tomu, že člověk by měl dělat to, co miluje. Ona to dělá a dělá to velmi dobře, to je jisté.

Olga Ryabikova creates animal brooches with gemstones that almost look as if they stepped out of a comic book. When you look closely at each of her pieces, you can almost tell what the animal is like – friendly, funny, kind, kind of smug or a bit mischievous. There are things, however, that they all have in common – they’re well-executed and beautifully painted. Olga, who lives in Saint-Petersburg, is a print designer. She loves fine art and different kinds of handiwork and – as obvious from her brooches – she’s very keen on mixed media. She’s not only an artist but also a writer. So far she has published two books on crafting with natural materials. She first started using polymer clay four years ago. At first she made pendants but once she was making a birthday present for her friend and it turned out to be the first funny bird brooch. She liked it so much that she kept making more and more of them. And where does her inspiration come from? She says she’s often guided by the stones that she uses for brooches. Their form and texture helps her see the image of the creature, its character. Not just “some kind of bird”, but THE bird as a personality. Olga says she really loves everything fun and positive – things that make people smile. We have to agree – Olga’s birds definitely put smiles on our faces. And how about you? - Olga Ryabnikova tvoří brože s polodrahokamy v podobě zvířat, která vypadají úplně jako by právě vystoupila z nějaké komiksové knížky. Když se pozorně zadíváte na každé zvířatko, dokážete velice přesně říct, jakou má povahu - přátelskou, veselou, laskavou, trochu namyšlenou, či maličko škodolibou. Jsou ale věci, které mají všechny její postavičky společné - jsou precizně provedené a krásně namalované. Olga, která žije v Petrohradu, pracuje jako návrhářka látek. Miluje výtvarné umění a ruční práce a - jak je vidět na jejích brožích - velice ráda pracuje kombinovanou technikou. Není jen umělkyní, ale také spisovatelkou. Doposud jí vyšly dvě knihy o tvoření s použitím přírodních materiálů. S polymerem začala pracovat před čtyřmi lety. Nejdříve z něj tvořila přívěsky na náhrdelníky, ale jednou dělala dárek pro kamarádku k narozeninám a vyšla z toho první veselá ptačí brož. Olze se tak zalíbila, že jich začala tvořit víc a víc. A odkud čerpá inspiraci? Říká, že se velice často inspiruje kameny, které v brožích používá. Jejich tvar a textura jí pomáhají vytvořit charakter bytosti, na které zrovna pracuje. Netvoří “jen tak nějaké ptáčky”, ale ptáčky s opravdovou osobností. Olga miluje všechno veselé a pozitivní - věci, které lidi lidi rozesmějí. Musíme souhlasit s tím, že se to Olze daří - její ptáčci nám rozhodně vykouzlili úsměv na tváři. A vám?

Bridget Derc, from Hereford in England, likes to decorate her home with polymer clay objects. Having purchased some triangular cutters, she was looking for a suitable project to explore their potential. A set of old place mats and coasters seemed to be just right for this project. Bridget used a drawing software to design four sets of place mats and coasters in a bright colour scheme. Then it was simply a matter of blending and rolling out the clay, cutting hundreds of triangles and putting them into a black background. After curing, Bridget glued the veneers onto the place mats and sended the edges. Then she covered the mats with a layer of epoxy resin for a high-gloss finish. Another of Bridget‘s projects is her cat portrait. Here she takes inspiration from Egyptian cat art to immortalise her cat in polymer clay. Also in this project, she used technology first. She created a digital image as a guide and then set about creating mosaic pieces. The cured pieces were embedded into a background made with skinner blends and cured again. Finally, the picture is framed in polymer using scrap clay for the base. We like this idea! - Bridget Derc z Herefordu v Anglii ráda zdobí svůj předměty z polymeru. Když si koupila trojúhelníková vykrajovátka, přemýšlela o vhodném projektu, který by naplno využil jejich potenciálu. Vzala několik starých prostírání a za pomoci počítačového softwaru navrhla čtyři různé designy v zářivých barvách. Pak už to byla pouze otázka míchání barev, zpracování hmoty, blendování, krájení stovek trojúhelníků a jejich skládání do černém podkladu. Po upečení Bridget polymerové placky nalepila na povrch prostírání, obrousila hrany a pro docílení krásně lesklého povrchu vše zalila epoxidovou pryskyřicí. Dalším Bridgetiným projektem je její kočičí portrét. Tady čerpala inspiraci z uměleckého vyobrazení koček ve starém Egyptě a pomocí polymerové hmoty navždy zvěčnila svou vlastní kočku. Také v tomto projektu nejprve využila technologii. Vytvořila si digitální obraz jako šablonu, poté začala z jednotlivých kousků sestavovat mozaiku. Jednotlivé upečené kousky pokládala na blendovaný podklad, upekla a nakonec obraz vsadila do polymerového rámu. Tento nápad se nám moc líbí!

The work of Sylvie Peraud certainly doesn’t need much introduction. Sylvie’s forte are surface technique, sophisticated technical solutions (e.g. her pieces with interchangeable elements you may remember from Polymer Week event) and organic style. In our today’s post we’d like to show you Sylvie’s new (not only) shawl pins. Sylvie says that she’s always cold and her friend Donna Kato calls Sylvie her “frozen French friend”. That is the reason why Sylvie often works wrapped in a large wool scarf. Unfortunately, the scarf used to drop off her shoulder way too often. Being resourceful, Sylvie said to herself: "I work with inks, glue, liquids…” and soon she found a solution to the dropping scarf problem: a shawl pin! Of course, the process itself was full of experimenting. As she’s recently come back to imitating wood, she thought “wood” would look great on her grey scarf. She made a first one but she wasn’t happy with it – it looked too raw to her. So she decided to give the second piece the look of weathered painted wood. The second attempt turned out to Sylvie’s liking. She was very pleased with the second pin – the shape, the colours, the wooden stick, the little decoration on it… She liked it so much that she thought it would also look great as a pendant or worn on a sweater or shirt too. Following this thought, she turned her third pin into a multipurpose piece of jewellery: shawl pin, pin and pendant. A great idea, isn’t it? - Tvorbu Sylvie Peraud asi není třeba příliš představovat. Pro Sylviinu tvorbu jsou typické povrchové techniky, sofistikovaná technická řešení šperků (např. její kousky s vyměnitelnými elementy, které si můžete pamatovat z Polymer Weeku) a organický styl. V našem dnešním příspěvku bychom vám rádi představili Sylviiny nové spony (nejen) na šátek. Sylvie o sobě říká, že je jí pořád zima a její dobrá přítelkyně Donna Kato říká Sylvii „moje zmrzlá francouzská kamarádka“. Sylvie často pracuje zabalená do velikého vlněného šátku. Problém byl, že jí šátek často padal z ramen. Protože je nápaditá, řekla si: „Pracuju s inkousty, lepidlem, tekutým polymerem…“ a za chvíli měla bezvadné řešení tohoto problému s padajícím šátkem: sponu!“ Proces tvorby byl samozřejmě plný experimentování. Protože se nedávno vrátila k technice imitace dřeva, pomyslela si, že by takové „dřevo“ vypadalo na šedém šátku skvěle. Vyrobila první kousek, ale nebyla s ním moc spokojená – vypadal příliš syrově. Tak se rozhodla pro druhý pokus zvolit vzhled dřeva natřeného barvou a notně poznamenaného počasím. Druhý pokus dopadl k Sylviině spokojenosti velmi dobře. Byla spokojená se vším – s tvarem, barvami, dřevěnou tyčinkou i dekorací na ní… Byla dokonce spokojená tak moc, že si řekla, že by tenhle šperk vypadal dobře i jako přívěsek nebo brož na tričku, či svetru. Třetí kousek už proto vyrobila rovnou jako víceúčelový: funguje jako spona na šátek, brož i přívěsek. Super nápad, že?

Sometimes we think we‘ve seen it all – carved, knitted, embroidered, printed or sewn polymer clay creations. So why not basket weaving and polymer clay? Karen Woods is one of the few artists who use polymer clay to decorate their weaved products. And, in her own words, probably the only one who uses flat sheets to weave. At first she got into experimenting with polymer clay just to add special accents to her weaving art. However, little by little she fell in love with all the different techniques and became a polymer clay enthusiast in the end. She especially loves silk sreening and designs her own silk screens too. This particular basket is a traditional Japanese six-footed bias vowen basket that is woven with hand pounded brown ash strips and mokume gane patterned polymer clay strips that Karen baked in thin flat sheets and cut into 1/4 inch strips to weave with. You may know Karen‘s work from the IPCA Synergy auction - she donated the same basket design decorated with her own silk screened sheets. We can‘t wait to see more of her baskets soon. - Někdy si říkáme, že už jsme v polymeru viděli použité snad úplně všechny techniky – vyřezávání, pletení, vyšívání, tisk i šití. To vše už tu bylo. Tak proč ne polymerová hmota a košíkářství? Karen Woods je jedním z mála umělců, kteří používají polymer k pletení košíků. A dle svých vlastních slov pravděpodobně jediná, která používá k zaplétání ploché polymerové pásky. Původně začala s polymerem experimentovat, protože hledala zajímavý materiál k dekorování svých košíků. Postupně se však zamilovala do všech možných technik a stala se z ní opravdová polymerová nadšenkyně. Nejvíc ze všeho má ráda techniku sítotisku a sama také sítotiskové šablony navrhuje. Tento konkrétní výrobek je tradiční japonský splétaný košík se šesti nožkami, který je upletený z ručně rozklepaných jasanových pásků (loubků) a doplněný polymerovými pásky vyrobenými technikou mokume gane. Ty Karen nařezala na šířku asi 0,6 cm a zakomponovala do konstrukce košíku. Kareniny košíky můžete znát také z aukce pro IPCA Synergy, kam věnovala košík ve stejném designu ozdobené polymerovými pasky se sítotiskovým dekorem podle vlastního návrhu. A my už se nemůžeme dočkat, až uvidíme některé z jejích dalších výrobků!

The striking colour combination and dynamic character of the notebook cover created by Andreea Corpodean from Romania will certainly catch your eye. Andreea’s love of freedom and nature is embodied in the freely moving bird and natural gemstones complement the composition perfectly. Andreea has always been into art, even as a kid, and she’s tried many different mediums. It was polymer clay, however, that stole her heart. She admits that her interest in polymer was sparked by Aniko Kolesnikova’s Mandarin Duck and it was “love at first creation”. One year later, in 2017, Andreea launched her own brand, Wildflower. Her art is inspired by what she considers the best part of this world – nature, and she merges it with the universe inside her mind and soul. For Andreea, working with polymer clay has become a way of escaping reality and even a sort of therapeutic process of dealing with negative emotions. She never plans her creations in advance, she simply starts working and inspiration comes along the way. She keeps falling in love with colours and her pieces are more and more colourful. For her, one of the most important aspects of her art is detail because she believes that small things matter and have the power to make a big difference. And indeed, lots of small details in her works add up to make her creations stand out. - Výrazná kombinace barev a dynamický charakter deníku ozdobeného polymerem od Andreei Corpodean z Rumunska zaručeně upoutají vaši pozornost. Adreeina láska ke svobodě a k přírodě je vtělená do volně se pohybujícího ptáčka a přírodní kameny skvěle doplňují celou kompozici. Andreea se zajímala o umění už jako malá a vyzkoušela mnoho různých technik a médií. Byl to však polymer, který si nakonec získal její srdce. Andreea přiznává, že její zájem o polymerovou hmotu zažehla Aniko Kolesniková a její značka Mandarin Duck. A prý to byla láska „na první tvoření“. O rok později už Andreea založila svou vlastní značku, Wildflower. Její tvorba je inspirována tím, co považuje za nejlepší část našeho světa – přírodou, a tuto inspiraci kombinuje s fantazijní inspirací přicházející z jejího nitra. Práce s polymerem je pro Andreeu také způsobem, jak uniknout z reality a tak trochu i terapeutickým procesem, s jehož pomocí zpracovává negativní emoce. Podobu svých výrobků nikdy neplánuje dopředu, prostě jen začne tvořit a inspirace přichází postupně. Čím dál víc se zamilovává do barev a její výtvory jsou stále barevnější. Nejdůležitějším aspektem tvorby je však pro ni práce s detailem. Věří totiž, že na maličkostech záleží, protože mají sílu měnit velké věci. A skutečně, mnoho drobných detailů dává její tvorbě vyniknout.

Our readers are already familiar with Joseph Barbaccia’s polymer clay paintings as we introduced them in our magazine. In today’s post we would like to introduce this excellently rendered dog portrait to you. Joseph was kind enough to share the secrets of his creative process with us. It is quite complex – he sketches a lot in pencil (using reference pictures), then he moves on to Photoshop and a WACOM tablet to solidify the concept, add colour and re-visualize. During all these stages he keeps his final medium – polymer clay – in mind. The outcome at this stage is a couple of full-size prints and it’s time to move from technology to handcrafting. Joseph uses Premo, mixes his own colours and extrudes long strands of individual colours in order to prepare for the “painting” itself. What follows is a time-consuming process of placing each strand carefully where it belongs until the whole piece is finished. All he has to do is to cure the picture and photograph it to keep track of his work. And he’s ready to move to the next project. - Naši čtenáři už znají polymerové obrazy Josepha Barbacii z našeho časopisu. V dnešním příspěvku vám chceme představit tento skvěle vyvedený portrét psíků. Joseph byl tak laskav a podělil se s námi o tajemství jeho kreativního procesu. Je poměrně složitý – v první fázi Joseph skicuje tužkou (s použitím obrázků jako předlohy), potom se přesune ke svému tabletu WACOM a pracuje v programu Photoshop, aby celý projekt dostal pevnější obrysy. V této fázi ještě koncept upravuje a také přidává barvy. Během všech těchto kroků má stále na mysli finální médium, tedy polymer. Výsledkem celého procesu je několik vytištěných obrázků v plné velikosti a nastává čas posunout se od techniky k ruční výrobě. Joseph používá Premo, míchá si svoje vlastní barvy a z nich potom extruduje dlouhé hady, aby měl vše připraveno na samotné „malování“. Následuje zdlouhavý proces pečlivého pokládání jednotlivých hádků na přesně určené místo, dokud celý obraz není hotov. Poté už jej stačí pouze upéct a důkladně nafotit. A Joseph se může začít věnovat novému projektu.

Maybe you‘ve sometimes made a really nice kaleidoscope cane and were wondering how to use it. Pete Miller turns kaleidoscope tiles into polymer clay bowls and he does it very well. Bowls (and vessels in general) are among the less frequent objects artists create from polymer clay and even Pete discovered the joy of making bowls by accident. His original intention was to cover a kitchen bowl with a layer of polymer clay to see if it would stick permanently. That didn‘t turn out very well but just like that Pete found his favourite thing to make from polymer. Pete, who‘s American, started working with polymer clay four years ago and since then he went through a learning curve striving to constantly improve his colour and pattern coordiantion. Being meticulous plays an essential role in his art because the cane slices need to be uniform and placed carefully in order to align perfectly. Claying is currently a self-supporting hobby for Pete, but he does take part in local art shows. He says he wants to get more experience and he definitely hopes that his brand, Apollo‘s Tale, will keep growing. Spend some time exloring the mind-boggling veneers and colours in Pete‘s work. His bowls definitely deserve it! - Možná už se vám někdy stalo, že jste vytvořili opravdu pěkný kaleidoskopový cane, ale nevěděli jste, jak jej využít. Pete Miller používá kaleidoskopové plátky k výrobě misek a jde mu to velmi dobře. Misky (a různé nádoby obecně) nepatří zrovna mezi nejčastější výrobky z polymerové hmoty a tak Pete objevil radost z jejich tvoření náhodou. Původně měl v plánu pokrýt obyčejnou kuchyňskou mísu polymerem, aby zjistil, zda na ní bude polymer držet. To úplně nedopadlo, ale Pete díky tomu zjistil, co bude z polymeru vyrábět. Pete, který žije v USA, začal s polymerem pracovat před čtyřmi lety a od té doby se snaží neustále zdokonalovat v oboru. Zaměřuje se při tom hlavně na vylepšování a ladění souhry barev a vzorů. Při jeho způsobu práce s hmotou je zásadní přesnost, jelikož plátky kaleidoskopu musí být stejnoměrné a přesně umístěné, aby na sebe vzory dokonale navazovaly. Tvoření z polymeru je pro Peta zatím pouze koníčkem, který si na sebe vydělá. Se svou tvorbou se pod značkou Apollo‘s Tale účastní místních uměleckých výstav a trhů a doufá, že značka bude dále růst. Udělejte si chvilku a prozkoumejte úžasné vzory a barvy na Petových miskách. Stojí to za to!

Looking at Nevenka Balunovic’s jewellery, bowls and pictures, you would almost think you’re looking at ceramics or pottery. Her pieces feel very light and the glossy, semi-translucent colour accents bring her creations to life. Nevenka was born and raised in Serbia but has recently relocated to Hungary and she keeps making her art there. Nevenka’s Nambi technique has been around for quite a while now. It was first inspired by lots of Zentangles that she kept drawing on paper at that time. Then she felt the urge to recreate them in clay with some colours added for more interest. The technique allows you to create many different things from jewellery and magnets to Easter eggs, Christmas ornaments and trinket bowls. Nevenka is quite well-known for her little “love portraits” as she calls them – lovely pictures of her friends and family (and on order for her customers). Her latest labour of love are her yoga girls pictures. If you feel like trying out her technique, you can purchase the tutorial in her Etsy shop (it is available in English, Dutch, French, Spanish and Serbian). She even runs a secret Facebook group where she shares updates on the technique with which she constantly experiments. The group is available only to those who buy her tutorial. Are you going to join the secret Nambi fan club? - Když se díváte na šperky, misky a obrázky od Nevenky Balunovic, máte skoro pocit, jako byste se dívali na porcelán nebo keramiku. Je z nich cítit lehkost a lesklé, poloprůsvitné, barevné akcenty jim vdechují život. Nevenka se narodila a vyrostla v Srbsku, ale před nedávnem přesídlila do Maďarska, kde pokračuje v tvoření. Nevenčina technika, kterou pojmenovala Nambi, vznikla už před několika lety. Byla inspirována zentangle obrázky, kterých tenkrát Nevenka nakreslila opravdu hodně. Později se rozhodla převést černobílé kresby do polymeru a dodat jim na zajímavosti přidáním barev. Technika vám umožňuje tvořit rozmanité výrobky od šperků a magnetek, až po dekorovaná velikonoční vajíčka, vánoční ozdoby, nebo misky na různé drobnosti. Nevenka je již dobře známá svými „láskyplnými portréty“, jak jim sama říká, což jsou milé obrázky jejích přátel a rodiny (tvoří také na zakázku pro svoje zákazníky). Jejím nejnovějším zamilovaným projektem jsou obrázky „jóga dívek“. Pokud si chcete její techniku vyzkoušet, je možné si v jejím Etsy obchůdku zakoupit návod (ten je dostupný v angličtině, holandštině, francouzštině, španělštině a srbštině). Založila také tajnou skupinu na Facebooku, kam přidává různé pokusy a vylepšení, jelikož s technikou neustále experimentuje. Skupina je dostupná pouze těm, kteří si tutoriál zakoupí. Tak co, přidáte se do tajného klubu fanoušků Nambi?

Cécile Bos of 11 prunes creates delicate jewellery using her subtle floral veneers. She isn‘t fond of bold jewellery and we have to admit that the scale of her work is just as admirable as her intricate caning and beautiful colour combinations. The French artist has a background in biology research but she decided to switch careers so that she could make art full-time. She is fascinated by many things from nature and flowers to textile or architectural patterns. All these sources of inspiration can be easily traced in her canes and the level of detail of her textile-like floral patterns is simply stunning. Just like many other polymer clay artists, Cécile appreciates the versatility of the medium and she likes to combine clay with silver or brass elements. She says that one of the biggest challenges of working on such a small scale is the understanding of how colours behave when they are integrated in such complex patterns and also how they change when the pattern is reduced. It seems that she has mastered both. - Cécile Bos tvořící pod značkou 11 prunes vyrábí drobné šperky, ve kterých používá své jemné květinové vzory. Nemá ráda velké šperky a my přiznáváme, že měřítko, ve kterém tvoří, je stejně tak obdivuhodné, jako její canes a krásné barevné kombinace. Tato francouzská umělkyně je sice původním povoláním bioložka, ale rozhodla se změnit kariéru, aby se tvoření mohla věnovat na plný úvazek. Je fascinována mnoha různými věcmi, počínaje přírodou a květinami, až po vzory na textilu a v architektuře. Všechny tyto zdroje inspirace pak můžeme snadno vysledovat v jejích květinových canech, které skutečně připomínají vzorované látky. A úroveň detailů těchto vzorů je jednoduše úžasná. Podobně jako mnoho jiných polymerových umělců, i Cécile oceňuje všestrannost polymeru a ráda ho kombinuje se stříbrem nebo mosaznými komponenty. Říká, že jednou z největších výzev při práci v tak malém měřítku, je porozumět zákonitostem chování barev při tvorbě komplexních vzorů a také tomu, jak se barvy mění při redukci. Zdá se, že obojí zvládá mistrně.

Black and white. That’s all Olga Chernyshova needed to recreate her first encounter with a blooming magnolia in polymer clay. She recalls she was absolutely fascinated by the sight of the tree covered in white blooms in early April in South Korea. And there is one more – quite personal – story behind this necklace. Very soon after this experience Olga gave birth to her first son, so for her magnolias are strongly connected with motherhood. The clean design and minimal colour scheme is not only typical of Olga’s new series but it’s also reminiscent of the ‘naked’ character of magnolias in bloom (the leaves usually come much later than the blooms). Olga often creates statement necklaces and pays attention also to the practical aspect of her jewellery. This is true about her magnolia necklace as well – it is assembled on a silicone stretch cord, so it’s really comfortable to wear. - Černou a bílou. Jen tyto barvy potřebovala Olga Chernyshova k tomu, aby v polymeru zachytila své první setkání s kvetoucí magnólií. Při vzpomínce si vybavuje, že byla úplně pohlcena pohledem na strom zahalený v bílých květech někdy na počátku dubna v Jižní Koreji. K náhrdelníku se váže ještě jeden – velmi osobní – příběh. Krátce po tomto zážitku se Olze narodil její první syn a tak jsou pro ni magnolie neoddělitelně spjaty s mateřstvím. Čistý design a minimální barevnost jsou typické nejen pro její novou kolekci, ale také nám připomínají „holý“ vzhled kvetoucích stromů magnolie, kdylisty obvykle raší až po květech. V tvorbě Olgy často najdete výrazné, mohutné náhrdelníky, proto se věnuje také praktickému aspektu svých šperků. To platí i pro tento náhrdelník, který je navlečen na pružné silikonové šňůrce pro pohodlné nošení.

Olga Ledneva’s new eye-catching brooches represent a perfect cocktail of all the right ingredients. There are colours, textures, patterns and all of this in the right proportion. Worn on your coat, they will definitely bring the much needed pop of colour into these cold and grey days. Although claying was first just a hobby for Olga, she soon started pursuing a career in polymer. As a professional artist, she not only participates in international exhibitions but she has already become a renowned polymer clay teacher both in Russia and abroad. Her work has also been published in many books and magazines. Olga says that she really appreciates doing what she loves. On top of that, she feels lucky to be part of the polymer clay community and she draws lots of inspiration from other artists. She always strives to improve and take her art to the next level. And you might agree that she’s been successful in that. - Nové brože Olgy Lednevy vás zaujmou na první pohled. Představují dokonalý koktejl těch správných přísad. Jsou tu barvy, textury a vzory, to vše v namícháno v tom správném poměru. Pokud si je připnete na kabát či sako, zaručeně vám barvami prozáří tyhle stále ještě studené a šedivé dny. Přestože tvoření z polymeru Olga původně brala jen jako koníček, její profesionální kariéra brzy začala nabírat spád. Jako umělkyně na plný úvazek se nejen zúčastňuje mezinárodních výstav, ale stala se také renomovanou lektorkou v Rusku i v zahraničí. Její umění je také zastoupeno v mnoha časopisech a knihách věnovaných polymerové hmotě. Olga je vděčná, že může dělat to, co ji opravdu baví. Navíc je moc ráda, že může být součástí polymerové komunity a často čerpá inspiraci u jiných umělců. Neustále se snaží zdokonalovat a posunout svou tvorbu na vyšší úroveň. A asi s námi budete souhlasit, že se jí to daří.

The versatility of polymer clay is amazing as demonstrated by Carol Weldele Schrick’s mosaic wall art. We love the alternating of textures, well-balanced colour palettes and compositions of her nature-inspired pieces. At first, Carol worked with glass but then she discovered polymer clay several years ago and she says she really appreciates the artistic freedom the medium gives her in creating her own tiles. She started discovering the possibilities of polymer and it soon turned into her passion. She didn’t stop using glass completely, however, she still occasionally combines it with polymer to create particular effects. Carol’s day job is to make children’s clothes with personalized machine embroidery on them, so it’s no wonder she has a keen eye for detail. Trying to explore all the details of her mosaics is almost like meditation. Just breathe and let your eyes wander… - Všestrannost polymeru je úžasná, jak názorně ukazují nástěnné mozaiky od Carol Weldele Schrick. Moc se nám líbí střídání textur, barevně vyvážené palety a kompozice jejích polymerových obrazů inspirovaných přírodou. Carol nejdříve pracovala se sklem, ale před několika lety objevila polymer a říká, že na něm oceňuje zejména uměleckou svobodu, kterou jí toto médium poskytuje při tvorbě mozaikových kachliček. Začala postupně zkoumat možnosti hmoty, až se z polymerového tvoření stala naprostá vášeň. Na sklo však úplně nezanevřela, i dnes jej příležitostně kombinuje s polymerem, aby dosáhla zamýšleného efektu. Jejím hlavním zaměstnáním je vyrábění dětského oblečení, na které strojem vyšívá motivy dle přání zákazníků. Není tedy divu, že má cit pro detail. Když se snažíte prozkoumat každičký detail jejích obrazů, je to téměř jako meditace. Prostě jen dýchejte a nechte svoje oči volně klouzat po jednotlivých částech Caroliných obrazů...