This beautiful hinged bracelet with wings by Natalya Aleksandrova reminds us of ancient cultures, fantasy and fairy tales. It could have magical properties and take you to a mythical world when you put it on. It could have even be worn by an ancient Egyptian queen, perhaps by Cleopatra herself. The combination of blue and shiny gold catches your attention and the detailed texture makes you want to touch the bracelet. Being passionate about different arts and crafts for all her life, Natalya was looking for the right way to channel her creativity. She always wanted to make something meaningful and decorative that people could wear to express their attitude to life. Her first attempt with polymer clay was in 2011 and she says the experience truly turned her world upside down and completely occupied her mind. Even though she works with many different mediums and materials to make her jewellery pieces, polymer clay remains the main material in her artwork. She loves it for the unlimited possibilities it gives her to imitate different materials and for being durable and lightweight at the same time. Natalya’s main sources of inspiration are nature, ethnic jewelry and paintings, and fairy tales. Symbols play an important part in her art. She says she very much loves making wings and feathers as they symbolize both lightness and strength. She admits that drawing line by line to create the feather texture is a kind of meditation for her. The feeling of tranquility present in her creative process certainly reflects in this beautiful bracelet. - Tento krásný náramek s křídly, který se otevírá pomocí pantu, je dílem Natalye Aleksandrovy. Připomíná nám starověké kultury, fantasy a pohádky. Klidně by mohl být kouzelný a přenést vás do mytického světa, když si ho nasadíte. Nebo by mohl být nošen nějakou starověkou egyptskou královnou, třeba samotnou Kleopatrou. Kombinace modré a zářivě zlaté barvy na náramku vás zaručeně upoutá a jeho detailní textura vás přímo vybízí, abyste se jej dotkli. Natalya, která je po celý svůj život nadšená uměním a různými řemesly, hledala správnou cestu, kterou by mohla svou kreativitu nasměrovat. Vždycky chtěla vytvářet něco smysluplného a ozdobného, co by lidé mohli nosit, aby vyjádřili svůj životní postoj. Její první pokusy s polymerovou hmotou se uskutečnily v roce 2011 a Natalya říká, že tato zkušenost jí převrátila život vzhůru nohama a zcela ovládla její mysl. Přestože ve svých špercích kombinuje různé materiály, polymerová hmota zůstává hlavním médiem, ze kterého tvoří. Polymer miluje zejména proto, že jí poskytuje nekonečné možnosti imitace různých dalších materiálů a také proto, že je pevný a zároveň lehký. Natalyiným hlavním zdrojem inspirace jsou příroda, etnické šperky a malby, a také pohádky. V její tvorbě hrají výraznou roli symboly. Natalya říká, že velmi ráda tvoří křídla a peří, protože symbolizují lehkost a sílu. Přiznává, že vytváření textury křídel čáru za čárou je pro ni jako meditace. Pocit klidu prostupující jejím tvůrčím procesem se rozhodně odráží v tomto nádherném náramku.

Debbie Crothers has an undying passion for polymer clay and desire to experiment resulted in many beautiful techniques. Debbie is an expert on surface treatments and her pieces are showcases of great design, composition, and sense of colour. She has recently published her polymer pebbles, so we asked her to kindly share their origin story with other polymer clay fans. The artist admitted that she had never really contemplated the relationship between what she’s creating and how it makes her feel – and her pebble project has certainly done that. Since the onset of menopause she’s been on a mission to make her life as relaxing and stress-free as possible but she didn’t think to develop an association with creation and relaxation. She decided to pull out her visual diary to create a “relaxation page” considering colour, shape and texture. Earthy colours played an important role there; subtle greys, soft blues, gentle greens and warm browns, and the shapes were organic; ovals and slumped ovals, with smooth and rounded edges. She noted down smooth surfaces or perhaps a slight “sandy” feel. From this initial visual diary page she created a range of pebbles using granite clay and a small touch of colour. She explored different pebble shapes and considered inclusions and design options. As she created she was mindful of how it made her feel.  She mixed embossing powder into the clay by hand whereas normally she uses a pasta machine. She noticed the softness and warmth of the clay as she moulded each piece in her palm. She thought of how the colours made her feel and she made sure to relax and breathe slowly. She says confidently that the whole experience was a complete joy. This “mindful” exploration led to many other ideas which she documented in her visual diary. She’s always loved the look and style of Japanese Knotting on pebbles and to her, this look exudes relaxation, so it seemed like a natural progression. She taught herself two very basic knots, which then led her to explore other ways of knotting/wrapping and of course working with fibre. Some fibres have a “softness” about them so she concentrated on simple crochet cords with gorgeous, honey coloured cotton, that had this quality. This was the perfect combination for some of the ocean inspired pebbles. Adding feathers and “relaxing” symbols complemented the look. The purpose behind creating this range of “pebble art” has been purely self-exploratory, but Debbie says that she’s incredibly happy to share it with others. Her project shows that considering carefully the choice of colours, textures and materials can create a direct link to the outcome that we want. She asserts that her journey is continuing and the process of mindful creating will continue also. And we can’t wait to see more of her wonderful creations. - Neutuchající vášeň k polymerové hmotě a touha experimentovat přivedla Debbie Crothers k vytvoření mnoha krásných technik. Debbie je odbornicí na povrchové úpravy a její šperky jsou ukázkou skvělého designu, kompozice a smyslu pro barvy. Debbie nedávno zveřejnila svoje polymerové oblázky, proto jsme ji požádali, zda by byla tak laskavá a sdílela jejich příběh s dalšími fanoušky polymerové hmoty. Připustila, že se vlastně nikdy dřív nezamýšlela nad vztahem mezi tím, co tvoří, a jak se u toho cítí – a její oblázkový projekt ji přiměl to udělat. Když u ní začala menopauza, vydala na misi za dosažením tak uvolněného a poklidného života, jak je to jen možné, nenapadlo ji však, že existuje spojení mezi tvorbou a relaxací, které by mohla rozvíjet. Vytáhla svůj výtvarný deník, aby si v něm vytvořila „relaxační stránku“ s barvami, tvary a texturami. Zemité barvy přitom hrály hlavní roli – tlumené odstíny šedé, modré, zelené a teplé odstíny hnědé. Tvary pak byly organické – ovály a tvary s hladkými, zaoblenými rohy. Poznamenala si také, že chce tvořit hladké povrchy, a možná i takové, které na dotek připomínají písek. Na základě této stránky v deníku potom vytvořila množství oblázků s použitím hmoty s žulovým efektem. Zkoumala různé tvary oblázků a použila také inkluze. V průběhu tvorby si pozorně všímala, jak se během ní cítí. Embosovací prášky vmíchávala do hmoty ručně, zatímco normálně k tomu používá strojek. Všímala si také toho, jak měkká a teplá je hmota při tvarování kamínků v dlaních. Myslela na to, jaký pocit má z barev a dávala si pozor na to, aby relaxovala a dýchala pomalu. S jistotou tvrdí, že si celou tuto zkušenost maximálně užila. Toto vědomé zkoumání procesu ji přivedlo k mnoha dalším myšlenkám, které si zaznamenala do svého výtvarného deníku. Vždycky se jí líbil vzhled a styl japonského vázání uzlů na oblázcích, z takto ozdobených kamínků vyzařoval klid, takže použití této techniky se nabízelo jako přirozené pokračování projektu. Naučila se pár základních uzlů, což ji pak vedlo k dalšímu experimentování a samozřejmě, také k práci s různými druhy vázacího materiálu. Některé typy provazů jsou měkké, což pro tuto techniku vázání potřebovala, proto se zaměřila na bavlněnou háčkovací přízi v úžasné medové barvě, která jí svou měkkostí vyhovovala. To se ukázalo jako skvělá volba v kombinaci s oblázky inspirovanými oceánem. Přidáním peříček a meditativních symbolů dotáhla vzhled svých výtvorů k dokonalosti. Přestože cílem tohoto oblázkového projektu bylo čistě objevování sebe samé, Debbie říká, že celý proces i jeho výsledky moc ráda sdílí s ostatními. Projekt hezky ilustruje fakt, že pokud pečlivě a vědomě zvážíme výběr barev, textur a materiálů, můžeme dosáhnout přesně takových výsledků, o jaké v naší tvorbě usilujeme. Debbie nás ujistila, že její cesta pokračuje a stejně tak bude pokračovat proces vědomého tvoření. A my už se nemůžeme dočkat dalších úžasných výrobků.

Mary Fesyunova’s love of needlework and her desire to do something with her own hands, to create beauty - this all comes from her family. Since childhood, she has been able and loved to sew, knit and embroider. Her fascination with modeling began in the summer of 2012 with the creation of realistic flowers from cold porcelain. She recalls that it was an interesting experience, but she realized that this material does not meet her needs. And then she discovered polymer clay. She calls it a miracle material due to the variety of types, colours, techniques and fields of application, which open up unlimited possibilities for creativity. Mary, who lives and creates in Bryansk, Russia, has been working with polymer clay for seven years now. She likes to experiment and try new things, she is always eager to learn. Even though she admits that she is still on the journey to finding her own recognizable style, she already makes unique jewellery that emphasizes the personality of its wearers. Mary often uses various textures and patterns and their contrast. The brooches that we are introducing to you today are made of Fimo Leather Effect. We love the textures and colour combinations. When you’re looking at the center of the brooch, it’s like looking at softly draped fabric, which nicely contrasts with the notched rim. - Láska Mary Fesyunové k ručním pracem a její touha vytvářet něco vlastníma rukama, tvořit krásu – to vše pochází z její rodiny. Od dětství umí šít, plést a vyšívat a moc ráda se těmto aktivitám věnuje. Její fascinace modelování začala v létě roku 2012, kdy poprvé vytvořila realistické květiny ze samotvrdnoucí hmoty. Vybavuje si, že to byla velmi zajímavá zkušenost, ale uvědomila si při ní, že tento materiál nesplňuje její požadavky. A potom objevila polymerovou hmotu. Nazývá ji zázračným materiálem, protože je dostupný v mnoha různých variantách a barvách a lze jej zpracovat odlišnými technikami a aplikovat různými způsoby, což otevírá neomezené možnosti vaší tvořivosti. Mary, která žije v ruském Brjansku, pracuje s polymerem už sedmým rokem. Moc ráda experimentuje a zkouší nové věci, vždy se nadšeně učí něco nového. Přestože připouští, že svůj vlastní nezaměnitelný styl teprve hledá, už nyní vytváří jedinečné šperky, které podtrhují osobnost svého nositele. Mary ve své tvorbě často používá různé textury a jejich kontrast. Brože, které vám představujeme dnes, jsou vyrobeny z Fima Leather Effect. Moc se nám líbí textury na nich použité a také jejich barevné kombinace. Když se díváte na střed brože, máte pocit, že se díváte na měkce nařasenou látku, která kontrastuje s vroubkovanými okraji.

The artwork of Edith Fisher-Katz is exploratory in the deepest sense of the word. The Israeli artist, who also studied cultural and social anthropology, uses her extraordinary sculpting skills and original design to inquire into cultural and social constructions. She takes special interest in women’s gender roles, and major world issues, especially as they have come up during the coronavirus pandemic. Edith studied art and has been working with polymer clay professionally for over twelve years. She takes part in local contemporary art exhibitions and constantly strives to improve both her knowledge and skills. She says that mastering polymer clay techniques is extremely important to her. In her work she most frequently employs sculpting and caning and she loves to combine the two, which brings excellent results. In her own words, polymer clay is the most challenging and the most rewarding medium she has encountered. As she is constantly looking for innovative means of expression, she has recently started to use large canes in a rather unorthodox way, by sculpting right into the full cane and revealing the hidden image in new ways. Edith’s powerful and often unsettling sculptures truly make us pause and explore, both on the surface and also inside us. We are so happy to announce that Edith’s artwork is featured on the cover of the latest issue of our magazine and, of course, that’s not all. You can find the interview with this amazing artist inside. It’s definitely worth reading. - Tvorba Edith Fisher-Katz je explorativní v nejhlubším smyslu slova. Izraelská umělkyně, která také vystudovala kulturní a sociální antropologii, využívá své vynikající sochařské dovednosti a originální pojetí k hloubkovému zkoumání kulturních a sociálních témat. Obzvlášť ji zajímají genderové role žen a závažné sociální problémy, zejména ty, které se vynořily v souvislosti s pandemií koronaviru. Edit vystudovala umění a práci s polymerem se profesionálně věnuje více než dvanáct let. Účastní se místních výstav současného umění a neustále se snaží vylepšovat svoje znalosti a dovednosti. Říká, že dokonalé osvojení technik práce s polymerovou hmotou je pro ni velice důležité. Ve své tvorbě nejčastěji používá modelování a práci s cany a velice ráda tyto dvě techniky propojuje, čímž dosahuje vynikajících výsledků. Dle jejích vlastních slov jí práce s polymerem klade ty největší výzvy a zároveň jí přináší to největší uspokojení. U žádného jiného materiálu podobné pocity nezažila. Protože neustále hledá nové výrazové prostředky, začala v poslední době pracovat s svými rozměrnými cany dost neobvykle – používá je přímo k modelování, čímž uvnitř skryté motivy odhaluje novým způsobem. Editiny sochy působí silným a často zneklidňujícím dojmem a nutí nás zastavit se a zkoumat, co je na povrchu a také uvnitř nás. Jsme moc rádi, že se Edithina tvorba dostala na obálku nejnovějšího čísla našeho časopisu a to ještě není všechno. Uvnitř můžete najít rozhovor s touto úžasnou umělkyní. Rozhodně stojí za přečtení.

The signature style of the renowned Czech polymer clay artist Eva Hašková‘s is easily recognizable due to its strongly organic feel and unmistakable colour palette. Like any great artist, Eva doesn’t stay inside her box. She ventures outside and challenges her imagination to go in unexpected directions. This also means that Eva doesn’t make just jewellery. She is known for her impressive – and incredibly labour-intensive – vases and other decorative objects. This time we would like to show you her decorated tin boxes inspired by steampunk. Steampunk can be defined as a subgenre of fantasy and there are many fans of this style worldwide. The idea for these boxes first came to Eva after attending the workshop taught by Alex Hernandez at Polymer Week in the summer 2017. It took on the form of round boxes decorated with some distinctly steampunk elements. She took some time to develop the concept and then she came with the updated version. This time the boxes are rectangular and decorated with lovely vintage keys. Each of the keys is hand modelled without using molds and the boxes are aged with paint. What do you think is in the boxes? Maybe there are some secrets hidden inside, who knows. One thing is for sure, leaving your comfort zone is the key to creativity, so make some time and create something totally unexpected. - Osobitý styl renomované české polymerové umělkyně Evy Haškové je snadno rozpoznatelný díky zřetelně organickému charakteru a nezaměnitelné barevné paletě. Jako každý skvělý umělec ani Eva nezůstává zavřená uvnitř své „žánrové škatulky“. Odvažuje se ven a nutí svou představivost vydat se novými směry. To také znamená, že Eva netvoří pouze šperky. Je známá i pro své úchvatné a velmi pracné vázy a další dekorativní objekty. Tentokrát bychom vám rádi představili její zdobené plechové krabičky inspirované steampunkovým stylem. Steampunk se dá definovat jako podkategorie žánru fantasy, která má množství fanoušků po celém světě. Nápad na krabičky Eva poprvé dostala poté, co se zúčastnila workshopu vyučovaného Alexem Hernandezem na Polymer Weeku v létě 2017. Zhmotnila ho v podobě kulatých krabiček s výrazně steampunkovými prvky. Nápad pak nechala nějakou dobu zrát, než přišla s krabičkami novými. Tentokrát jsou hranaté a dekorované půvabnými starobylými klíčky. Každý z nich je ručně modelován bez použití formy a poté jsou krabičky patinovány barvami. Co myslíte, že se v krabičkách skrývá? Možná jsou uvnitř ukryta nějaká tajemství. Kdo ví. Jedna věc je však jistá, klíčem ke kreativitě je vystoupení z naší komfortní zóny, proto si udělejte trochu času a vytvořte něco nečekaného.

Mythical creatures are a popular subject for many artists. They tease our imagination, they give us creative freedom, there are no taboos and nothing is wrong. What we are capable of making depends just on what we can imagine. The Russian artist Tatiana Merzlikina, who runs the brand RedPersik, has loved dragons since her childhood. She didn't have any dragon toys because they were uncommon at that time or they were way too expensive for her family, so she sculpted them from plasticine and played with them. Later on she started sculpting these legendary animals from polymer clay. Tatiana truly loves nature and space, so she likes to combine these two themes in her artwork. She gets her inspiration from little things that nature creates such as tiny mushrooms hidden under moss, bark texture, or miniature bugs living in their micro world. She never stops learning and she always strives to develop her ideas and improve her skills. Tatiana admits that even though she gets a lot of praise and compliments on her art, she always feels dissatisfied with her work and thinks about what she can do better. If you go through Tatiana’s social media, you can notice that all her effort pays off. - Mýtická zvířata jsou oblíbeným námětem tvorby mnoha umělců. Dráždí naši fantazii, dávají nám tvůrčí svobodu, nejsou zde žádná tabu a nic není špatně. Co dokážeme vytvořit záleží jen na tom, co si dokážeme představit. Ruská umělkyně Tatiana Merzlikina, která tvoří pod značkou RedPersik, draky miluje už od dětství. Jako malá neměla žádné draky na hraní, protože takové hračky buď nebyly běžné nebo si je její rodina nemohla dovolit. Musela si tedy vystačit s draky, které si modelovala z plastelíny. Později začala tato legendami opředená zvířata modelovat z polymerové hmoty. Tatiana velmi miluje přírodu a vesmír, proto tato dvě témata ráda kombinuje ve své tvorbě. Inspiruje se všemi těmi malými věcmi, které příroda dokáže vytvořit, například maličkými houbami pod mechem, texturou kůry či miniaturními broučky, kteří si žijí ve svém mikrosvětě. Nikdy se nepřestává učit a vždy se snaží rozvíjet své nápady a zlepšovat svoje dovednosti. Tatiana připouští, že i když často slyší chválu a komplimenty na svoje umění, vždycky se cítí nespokojená s tím, co vytvoří, a přemýšlí, jak by to mohla vylepšit. Pokud si projdete její sociální sítě, všimnete si, že všechna její snaha o zlepšení se vyplácí.

Russia’s Katerina Sidorova, who creates under her brand name Kalinka Polinka, has been playing with polymer clay for over ten years. Like many women, she started modelling with clay when her first daughter was born. At first, she wanted to sculpt dolls, but then she saw how to make a cane. She liked the process very much and spent an incredible amount of clay on making canes. There were not so many modeling lessons in Russian at that time, so Katya began to share her experience. She has done more than 100 free lessons. It is not surprising that she is enthusiastic about sharing her skills, because she qualified as a drawing teacher, so teaching runs in her blood. It can be said that she doesn’t have a singular style or direction. Katya loves to try and come up with something new every time. As far as her inspiration is concerned, she is especially fond of patterns, beautiful tiles, ornaments. This brooch and pendant were created after Katya’s trip to Italy. She confesses that she is in love with this country, with its nature, quiet villages, and the friendly Italians. With a group of friends, she walked along the Franks road for two weeks on foot from Siena to Rome. The trip was truly memorable for her, so she wished to capture its atmosphere in her art. As you can see, she definitely succeeded. - Ruska Katerina Sidorova, která tvoří pod značkou Kalinka Polinka, pracuje s polymerovou hmotou přes deset let. Podobně jako mnoho žen i ona začala tvořit poté, co se jí narodila první dcerka. Původně měla v úmyslu modelovat panenky, ale potom zjistila, jak se tvoří z polymeru cany. Zamilovala si proces výroby canů a na jejich tvorbu pak spotřebovala neskutečné množství hmoty. Když začínala tvořit, nebylo ještě dostupných mnoho kurzů o tvorbě z polymerové hmoty v ruském jazyce, proto začala sdílet své vlastní zkušenosti. Dosud vytvořila přes 100 free tutoriálů. Nepřekvapuje nás, že Katya tak nadšeně sdílí svoje dovednosti, protože je vystudovaná učitelka výtvarné výchovy a učení má v krvi. Dá se říci, že v její tvorbě nepřevládá jeden styl či směr. Ráda zkouší a vymýšlí pokaždé něco nového. Co se týče inspirace, miluje hlavně různé vzory, krásné kachličky a ozdoby. Tuto brož a přívěsek Katya vytvořila po návratu z výletu v Itálii. Svěřila se nám, že na Itálii miluje snad úplně všechno – její přírodu, tiché vesničky a její přátelské obyvatele. Výlet podnikla se skupinou přátel, dva týdny kráčeli po tzv. Francké cestě, spojující Sienu a Řím. Protože to byl pro Katyu opravdu nezapomenutelný zážitek, chtěla jeho atmosféru zachytit ve své tvorbě. Jak můžete vidět, rozhodně se jí to povedlo.

The jewellery of Maria Mishagina makes you think about a lush, fragrant forest in high summer. Her berries and leaves are so realistic that it’s actually hard not to mistake them for the real things. Apart from her nature-inspired jewellery, Maria creates polymer and mixed-media pieces that show off her great sense of colour. The Russian artist first encountered polymer clay in 2008. She says that in the beginning she was very impressed by the extruder technique. After some time of experimenting and trying different styles, she finally chose the botanical direction. It might have something to do with her educational background – she studied biology. She has been keen on nature watching since her childhood and now she tries to convey natural beauty in her art. Maria considers polymer clay to be a very good material for that purpose, since it’s versatile and diverse. Moreover, she confesses that working with polymer clay is a kind of meditation for her, it relaxes and settles her mind. Maybe you want to follow her example, take a piece of clay and start relaxing… - Při pohledu na tvorbu Marie Mishaginy se vám vybaví svěží, voňavý les na vrcholu léta. Její ovoce a listy jsou tak realistické, že je těžké nesplést si je s opravdovými. Kromě šperků inspirovaných přírodou tvoří také polymerové a mixed media šperky, které dají vyniknout Mariině výbornému citu pro barvy. Ruská umělkyně se poprvé setkala s polymerovou hmotou v roce 2008. Říká, že na začátku ji nejvíce ohromila technika práce s extrudérem. Po určité době, kterou strávila experimentováním a zkoušením různých stylů, se nakonec rozhodla zpracovávat hlavně témata ze světa flóry. Možná to nějak souvisí s jejím vzděláním – studovala totiž biologii. Od dětství byla nadšenou pozorovatelkou života v přírodě a dnes se snaží krásy přírody ztvárňovat ve svém umění. Maria považuje polymer za mimořádně vhodný k tomuto účelu, protože je všestranný a velmi různorodý. Navíc se nám svěřila, že práce s polymerovou hmotou je pro ni i meditací, pomáhá jí uvolnit se a uklidňuje její mysl. Možná máte chuť následovat jejího příkladu, vzít si do ruky kousek hmoty a začít relaxovat...

When she was sixteen years old, Chloé Lefol had a dream – her own little shop, a unique place that would take you to another world the moment you step inside. Her mother, however, wasn’t very happy about Chloé’s artistic tendencies. She didn’t see any future in such a career, so Chloé studied architecture, theatrical scenery and even classical art. But her heart was not in it. She felt she didn’t belong there. The French artist started working with polymer clay when she was a little girl and in her teenage years she finally found her own style and subject – her magical creatures. Now she is 32 years old and runs her own brand, Professeur Clook. She says that she has officially been an artist since 2015, nonetheless, in her head and heart she believes that she’s always been one. Maybe you’re wondering what’s behind the name of Chloé’s brand. Why “Professeur”? Chloé explains that she sees her sculpting work as a cryptozoological study. She discovers new species that don’t seem to exist, writes down either poetic or madcap stories and gives them cute little names in Latin. In her work, Chloé loves to combine different species of animals and plants together or, sometimes, she just reimagines already existing creatures. She doesn’t consider herself to be a confident person and she used to think that the creatures living in her head would only make sense to her. It turned out she was wrong. She admits that she’s always moved when she sees the amazed look on peoples faces when they gaze at her creatures. In the end, we all are children somewhere deep inside and our amazement is one of the most beautiful quality we have. - Když jí bylo šestnáct, měla Chloé Lefol sen – svůj vlastní obchod, jedinečné místo, které by vás přeneslo do jiného světa ve chvíli, kdy do něj vstoupíte. Její máma však nebyla příliš nadšená uměleckými tendencemi, které Chloé měla. V kariéře umělce neviděla žádnou budoucnost, takže Chloé studovala architekturu, divadelní scénografii a nakonec i klasické výtvarné umění. Ale nedávala do toho srdce. Cítila, že do žádného z těchto oborů nepatří. Francouzská umělkyně začala tvořit z polymerové hmoty už jako velmi malá, ale až v pubertě našla svůj typický styl a také námět tvorby – svá magická zvířátka. Dnes je jí 32 let a a tvoří pod svou vlastní značkou, Professeur Clook. Říká, že oficiálně je umělkyní od roku 2015, ale celou svou bytostí cítí, že ve skutečnosti jí byla odjakživa. Možná si říkáte, co se skrývá za názvem její značky. Proč „Professeur“ (profesor)? Chloé vysvětluje, že svoje modelování vidí jako studium kryptozoologie. Objevuje nové druhy, které zdánlivě neexistují, sepisuje jejich poetické či bláznivé příběhy a dává jim roztomilá latinská pojmenování. Ve své tvorbě Chloé kombinuje různé druhy rostlin a zvířat nebo přetváří ty už existují. Sama sebe nepovažuje za sebevědomou a dříve si myslívala, že bytosti, které žijí v jejích představách nebudou dávat smysl nikomu jinému než jí. Ukázalo se, že se mýlila. Připouští, že je vždycky dojatá, když vidí výrazy na tvářích lidí, kteří se dívají na její výtvory. Koneckonců, všichni jsme stále někde v nitru dětmi a schopnost žasnout je jednou z našich nejhezčích vlastností.

Looking at Madiha Siraj’s complex pieces and inspecting every nook and cranny resembles surveying unfamiliar landscapes. Places that are unknown and yet hospitable and inviting. Once you start, you can’t stop until you get acquainted with every little detail. Madiha is a Muslim American artist living in the United States. She first started using polymer clay in 2010, while still in college, and has continued to use it ever since. We can trace two major trajectories in her art; one reveals her fascination with vibrant color, and the other explores the possibilities of monochrome artwork. Her colourful abstract pieces exude vibrant energy. They are visually stimulating and brimming with movement. They bring a sense of joy and whimsy. There is a lot happening even on a small area and you need to take quite some time to take it all in. Her monochromes, on the other hand, are much more subtle. They have allowed her to really hone her craft and create complex flowers and pattern shapes that have various heights, which creates a sense of depth. The flowers are hyper detailed and cover the panel allowing the viewer to get lost in all the little details. Looking at Madiha’s complex pieces and inspecting every nook and cranny resembles surveying unfamiliar landscapes. Places that are unknown and yet hospitable and inviting. Once you start, you can’t stop until you get acquainted with every little detail. - Když se díváte na spletité instalace Madihy Siraj a zkoumáte každičký detail, máte dojem, jako byste procházeli neznámou krajinou. Místy, která jsou neznámá, přesto pohostinná a lákavá. Jakmile začnete, je těžké přestat, dokud neprozkoumáte všechny zákoutí a skulinky. Madiha je americká umělkyně muslimského vyznání, která žije ve Spojených Státech. Poprvé použila polymerovou hmotu ve své tvorbě v roce 2010, ještě za studií, a od té doby s ní už nepřestala pracovat. V její práci můžeme pozorovat dva hlavní směry – jeden odkrývá fascinaci výraznými barvami, druhý se zabývá zkoumáním možností monochromatické tvorby. Její pestrobarevná díla jsou plná života, pulzují energií. Jsou vizuálně velmi stimulující a překypují pohybem. Přináší pocit radosti a jisté ztřeštěnosti. I na malé ploše se toho hodně děje a potřebujete docela hodně času, abyste to vše vstřebali. Madižiny monochromatické asambláže jsou mnohem jemnější. Díky nim opravdu vypilovala svoje modelovací dovednosti a vytváří složité květiny i abstraktní tvary v různých výškách, které výsledným vzorům dodávají hloubku. Její květiny jsou propracované do nejmenšího detailu a jimi pokryté panely vám umožňují ztratit se v záplavě drobností.

Tatyana Gomelskaya, who was born and raised in Russia, discovered polymer clay in 2014. Back then, she bought a few blocks of Fimo and Premo and put them in a box. She was attracted by the colours and wanted to start modelling with the material. When she finally dared to touch the clay, she made some lentil beads. Two years later she started working full time as a jewellery designer. Over the years, she has developed her own style. She creates beautiful, delicate butterflies, colourful floral pieces in boho style, but also abstract jewellery with interesting veneers. Tatyana says that she likes to experiment, her favourite techniques are mokume and bargello, she also enjoys building canes. She loves absolutely everything about polymer clay, especially the softness and pliability of the medium. Today we decided to introduce to you Tatyana‘s floral choker in violet shades. The flowers are fresh and crisp, with dew drops, almost as if you just picked them in the garden early in the morning. They invite you to smell them and enjoy their beauty, which never wilts. The romantic look of the whole necklace is completed with a velvet ribbon. It’s just lovely, isn’t it? - Tatyana Gomelskaya, která se narodila a vyrostla v Rusku, objevila polymerovou hmotu v roce 2014. Tenkrát si koupila pár kostiček Fima a Prema a odložila je do krabice. Přitahovaly ji barvy a chtěla začít modelovat z polymeru. Když se konečně odvážila hmoty dotknout, vyrobila nejdříve lentilkové korále. O dva roky později začala pracovat jako návrhářka šperků na plný úvazek. Během let si našla svůj vlastní styl. V polymeru zachycuje křehkou krásu motýlů, tvoří květinové šperky v boho stylu, ale také abstraktní kousky se zajímavými vzory. Tatyana říká, že ráda experimentuje, jejími oblíbenými technikami jsou mokume, bargello, ráda také skládá cany. Na polymeru se jí líbí snad úplně všechno, nejvíc však jeho poddajnost a tvárnost. Dnes bychom vám rádi představili Tatyanin květinový obojek v odstínech fialové. Květiny jsou čerstvé a svěží, s kapkami rosy, jako byste je právě utrhli časně zrána na zahradě. Vybízí vás, ať si přivoníte a užijete si jejich krásu, která nikdy neuvadne. Romantický vzhled celého náhrdelníku je doplněn sametovou stužkou. Je kouzelný, co říkáte?

The Ukrainian polymer clay artist Yana Davydovych takes inspiration from different places. She says it is always to be found around us. Sometimes in natural phenomena such as snowflakes, flowers or insects. Other times, inspiration can be found in man-made creations, too. Yana admits she is often inspired by the work of other talented people. She is an architect by day, but she dedicates her leisure time to creating jewellery and decorations from polymer clay. She has been interested in different types of handmade products and techniques all her life. Once she saw a product made of polymer clay and two years later she fell for this wonderful material. Since then she has tried many different techniques, styles and different brands of clay. She says that the smaller, more detailed and difficult the project is, the more pleasure it gives her. Yana claims that she is still looking for her own style. Meanwhile, she enjoys experimenting with colors and textures. Most of all, she likes creating small embossed patterns out of clay. They are on most of her products and Yana thinks they reflect her profession in some way. Being an architect, she loves accuracy, symmetry, balance and the correct construction of forms. In colors, most frequently employs contrasting combinations to emphasize all the tiny elements in her patterns. Versatility and practicality are the two features of polymer that Yana will never cease to admire about the medium. She also appreciates the fact that it gives artists just incredible opportunities to express their creative imagination. - Ukrajinská umělkyně Yana Davydovych čerpá inspiraci z různých zdrojů. Říká, že inspirace se dá vždy najít všude okolo nás. Někdy se skrývá v přírodě, třeba ve sněhových vločkách, květinách a hmyzu, jindy zase v lidských výtvorech. Yana sama přiznává, že se často inspiruje výtvory talentovaných lidí okolo ní. Pracuje jako architektka, ale všechen svůj volný čas věnuje tvorbě šperků a dekorací z polymerové hmoty. Vždy se zajímala o různé rukodělné techniky a výrobky. Jednou někde zahlédla předmět vyrobený z polymeru a o dva roky později tomuto materiálu naprosto propadla. Od té doby vyzkoušela nepřeberné množství různých technik, stylů a značek polymerové hmoty. Říká, že čím menší, detailnější a obtížnější je výrobek, na kterém pracuje, tím víc ji celý proces tvorby těší. Yana tvrdí, že svůj originální styl ještě stále hledá. Mezitím si užívá experimentování s barvami a texturami. Nejraději ze všeho tvoří drobné plastické vzory. Můžete je najít na většině jejích výrobků a Yana se domnívá, že se v nich odráží její profese. Jako architektka miluje přesnost, symetrii, rovnováhu a dobrá konstrukční řešení. Co se týče barev, nejčastěji využívá kontrastních kombinací, které dají vyniknout drobným detailům jejích vzorů. Všestrannost a praktičnost jsou dvě vlastnosti polymeru, které Yana asi nikdy nepřestane obdivovat na tomto skvělém médiu. Oceňuje také fakt, že polymer dává umělcům absolutní tvůrčí svobodu.

Maryam Malek-Hosseini, a 29-year-old Iranian artist, says that working with polymer is a really pleasant experience for her. We can say absolutely the same thing looking at her lovely sculptures of individual people or families. Maryam’s work is clean and so well executed. She often uses soft, pastel colours, simplified facial features, clothes and props to capture the nature of her characters. She is most often inspired by illustrations, fabric dolls or ideas that her fans send her. She used to make jewellery using wood and stones but then, in 2012, she discovered polymer clay and started sculpting with it. The medium allows her to fully express her ideas and inspiration. Maryam appreciates the flexibility and versatility of polymer, she says it is a perfect material for her needs as an artist because it offers limitless possibilities. At first, she needed to spend hours and hours learning to work with the medium in order to understand its properties. Now she works full-time as a professional artist, but she keeps learning new techniques. Maryam says that claying brings peace and quiet into her life and it clearly shows in her work. Maryam is also very active and popular on social media, for example, almost 60,000 fans follow her Instagram account! If you check out her profile, you may become one of them too. - Maryam Malek-Hosseini, devětadvacetiletá íránská umělkyně, říká, že práce s polymerovou hmotou je pro ni velmi příjemná. My máme tentýž pocit, když se díváme na její rozkošné figurky jednotlivých lidí i celých rodin. Její tvorba je čistá a skvěle propracovaná. Maryam často používá jemné, pastelové barvy, zjednodušené rysy, oblečení a rekvizity, aby zachytila charakter svých postav. Nejčastěji se inspiruje ilustracemi, látkovými panenkami nebo nápady, které jí posílají její fanoušci. Dříve tvořila šperky s použitím dřeva a kamenů, ale potom, v roce 2012, objevila polymerovou hmotu a začala z ní modelovat. Toto médium jí umožňuje plně vyjádřit a ztvárnit všechny její nápady a inspiraci. Maryam na polymeru oceňuje zejména jeho flexibilitu a všestrannost, říká, že perfektně uspokojuje všechny její umělecké potřeby, protože jí nabízí nekonečné možnosti. Zpočátku se dlouhé hodiny učila, jak s polymerem pracovat, aby poznala všechny vlastnosti tohoto materiálu. Nyní pracuje jako umělkyně na plný úvazek, ale stále se zdokonaluje a učí nové techniky. Maryam říká, že jí polymerové tvoření přináší do života klid a pohodu, což se v její tvorbě jednoznačně odráží. Íránská umělkyně je také velice aktivní a oblíbená na sociálních sítích, jen její instagramový profil sleduje skoro 60 000 fanoušků! Pokud vás její tvorba zaujala, možná se stanete jedním z nich.

Sadly, men in polymer art are still a minority. One member of this underrepresented group is the British artist Jon Burgess. He has been working with Polymer Clay for a few years now, and finds it a fascinating medium. What he finds particularly interesting is that polymer has little identity of it’s own, possibly due to its relative newness as a medium. According to Jon, this lack of clear identity, its transparency if you like, means that it is can be made to impersonate other materials, but produce forms that those materials might not be able to. Jon’s artwork could be loosely described with words such as rustic, primitive or organic. His pieces – beads, charms and pendants – look as though they might have come from some ancient culture, but you are not sure from which planet. He says he likes working somewhere between ancient and modern, where aspects of both combine and collide. In his creative process, Jon welcomes and indulges happy accidents. Trusting your instinct, he says, can lead to interesting places. Sometimes to blind alleys, but blind alleys can be interesting if you know what to look for. He often incorporates other materials into his work, mainly found objects and other not obviously jewellery related objects, like wood, bits of old lino, bones, washers, plastic figures from model railway sets and electronic components. Just like any other true artist would do, Jon feeds his creativity by playing with the possibilities inherent in the objects around them and using them in interesting ways. The element of play is never far away in his work. He also employs modern technology in the form of image transfers onto polymer clay beads and pendants. He often distresses the resulting pieces in order to achieve ancient look. He truly enjoys the paradox inherent in making an obviously modern computer generated image appear to be very old. We truly recommend you to check out Jon‘s social media to explore his extraordinary approach to jewellery making. - Muži jsou v polymerové komunitě bohužel stále menšinou. Jedním ze zástupců této nepočetné skupiny je britský umělec Jon Burgess. S polymerovou hmotou pracuje několik let a toto médium ho fascinuje. Obzvláště zajímavý mu přijde fakt, že polymer jakoby postrádá vlastní osobnost či identitu, což je způsobeno relativní novostí tohoto média. Podle Jona tato absence identity, jeho jistá transparentnost, chcete-li, znamená, že polymer může napodobovat různé materiály, ale ve formě, které bychom s použitím daného materiálu nikdy nebyli schopni dosáhnout. Jonova tvorba se dá volně popsat jako rustikální, primitivní a organická. Jeho šperky – korálky, přívěsky a amulety – vypadají, jako kdyby pocházely z nějaké starodávné kultury, jen si nejste jisti, na které planetě tato kultura žila. Říká, že velmi rád osciluje mezi starobylým a moderním, v jeho tvorbě oba tyto styly ladí i kontrastují. Ve svém tvůrčím procesu Jon vítá a hýčká si „šťastné náhody“. Nabádá nás, abychom důvěřovali svému instinktu, protože nás může zavést na zajímavá místa. Někdy skončíte ve slepé uličce, ale ani to nemusí být špatné, pokud víte, co hledat. Často ve své tvorbě používá různé další materiály, zejména nalezené objekty a jiná média, která na první pohled se šperkařstvím příliš nesouvisí, například dřevo, staré linoleum, kosti, těsnění, elektronické součástky nebo figurky z modelů železnice. Stejně jako další opravdoví umělci, i Jon svou kreativitu podporuje tím, že si hraje s možnostmi, které mu skýtají věci okolo něj. Tyto objekty se snaží používat nově a netradičně. Prvek hry je v jeho tvorbě velmi výrazně zastoupen. Používá také moderní technologie ve formě transferů na polymerové korálky a přívěsky. Obrázky vytváří digitálně and výsledné šperky různými způsoby „zestařuje“, aby dosáhl starobylého vzhledu. Baví se pak výsledným paradoxem – zjevně moderní obrázky působí velmi starým dojmem. Vřele vám doporučujeme navštívit Jonova sociální média a seznámit se s jeho neobvyklým přístupem k tvorbě šperků.

Christophe Gilland is a young, exceptionally talented artist who creates complex sculptures and drawings every bit as interesting as his own life story. He describes himself as an Irish-born, Czech-Canadian citizen of France. Having grown up in Orlando (Florida) and Vancouver, (British Columbia), he moved to Prague in 2009 in order to reconnect with his mother’s home country. Being born into a family of artists significantly shaped his future development as an artist. He spent his childhood behind the scenes at Walt Disney World’s animation studios, which played a significant part in his early artistic influences. The themes he has been exploring since range from fairy tales to science and alchemy: from childlike curiosities, monstrosities and humor to man’s relationship with nature, the archaic and the otherworldly. Christophe is self-taught, employing the use of ink, acrylic, watercolor techniques and more recently also polymer clay. He began sculpting with polymer clay in 2016. He admits that it was extremely refreshing to add a new dimension to his work and experiment with this new medium. Unlike drawing or painting you can view a sculpture from an endless number of angles, so you do not have to worry about creating an illusion of perspective in two dimensional work. He has always spent a lot of time exploring nature and its many mysteries. Mushrooms are a frequent subject of his artwork. Christophe says that the mysterious nature of mushrooms provokes his imagination and makes him invent fantastical stories about them. He maintains that learning about their actual biological characteristics does not take away from their mystique, but adds to it. We invite you to spend some time with Christophe’s art, there is so much to explore and discover. - Christophe Gilland je mladý, velmi talentovaný umělec, který tvoří kresby a příběhy zrovna tak zajímavé, jako je jeho životní příběh. Sám sebe popisuje jako francouzského občana, který se narodil v Irsku do česko-kanadské rodiny. Vyrůstal v Orlandu na Floridě a Vancouveru v Britské Kolumbii a v roce 2009 se rozhodl přestěhovat do Prahy, aby více poznal rodnou zemi své matky. Christophe se narodil do rodiny umělců, což významným způsobem formovalo jeho umělecký vývoj a směřování. Velmi ho také ovlivnilo dětství strávené v zákulisí studia Walta Disneyho. Témata, kterým se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje pokrývají široké spektrum od pohádek, přes vědu až po alchymii, zkrátka všechno od kuriozit z dětství, podivností, obludností a humoru, až po vztah člověka k přírodě a nadpřirozeno. Christophe je samouk, nejčastěji ve své tvorbě používá inkousty, akryl a akvarel a nověji také polymerovou hmotu. Modelovat z polymeru začal v roce 2016. Připouští, že použití polymeru a experimentování s ním přineslo nový a osvěžující prvek do jeho tvorby. Na rozdíl od kresby nebo malby můžete sochu pozorovat z mnoha různých úhlů a nemusíte se trápit snahou o navození iluze perspektivy v dvojrozměrném díle. Vždycky trávil hodně času objevováním přírody a jejích mnoha tajemství. Houby jsou častým objektem v jeho tvorbě. Christophe říká, že tajemná podstata hub dráždí jeho představivost a nutí ho vytvářet si o nich smyšlené příběhy. Tvrdí, že poznávání jejich skutečných biologických vlastností nikterak nesnižuje jejich tajemný charakter, spíše ho to ještě posiluje. Udělejte si čas a ponořte se do jeho tvorby, je co zkoumat a objevovat.

The community is much more than the sum of its members. Learning and creativity thrive in human interaction, other people’s ideas can spark interest and inspire us to be more creative. There is a great example of that – the recent project carried out by French artist Valérie Ronvel-Blaya. She took inspiration from the tutorial published by the amazing Ginger Davis Allman, an artist and writer at The Blue Bottle Tree and Polymer Clay Love, and decided to boost her creativity by setting herself a some rules. It may seem paradoxical to boost your creativity by limiting yourself, but there is actually a good reason to do so. We tend to cling to our own “box” of familiar techniques, designs, colours and forms. Setting certain restrictions can thus help us think and create outside the box. Valérie set out to create fourteen pairs of earrings, each with a different technique, in shades of blue using Ginger’s shape templates. She says that it was quite easy in the beginning but soon things got complicated because she felt the urge to go back to her own style. In her own words, the whole process was extremely exciting and beneficial to her. She brushed up some old techniques, employed other materials and tried new ways of assembling her jewellery. It also made her realize there is still a lot to learn and she was so excited by the whole project that she is planning to do it again. The result of Valérie’s project is simply stunning and shows us how exploration, experimentation and play can take us to places where we would never be able to get if we stuck to what we already know and do well. It certainly takes courage to dive deep into the process of creating and the inevitable self-exploration but the results can be surprising in the best sense of the word. If you want to see all of Valérie’s blue earrings and get inspired by her idea, visit her website. - Komunita je mnohem víc než jen součet jejích členů. Vaší kreativitě rozhodně prospěje spolupráce a komunikace mezi lidmi, kdy nápady a myšlenky druhých mohou podnítit váš zájem a inspirovat vás k větší tvořivosti. Nedávný projekt francouzské umělkyně Valérie Ronvel-Blaya je toho skvělým důkazem. Valérie se inspirovala tutoriálem od úžasné Ginger Davis Allman, umělkyně a autorky blogů The Blue Bottle Tree a Polymer Clay Love, a rozhodla se stanovit si určitá pravidla, aby podnítila svou tvořivost. Podněcovat kreativitu tím, že si stanovíte omezení se může zdát trochu paradoxní, ale existuje pro to dobrý důvod. My všichni máme tendenci lpět na naší vlastní „škatulce“ známých technik, konceptů, barev a tvarů. Pokud si tedy stanovíme jistá pravidla, pomůže nám to tvořit jinak než obvykle. Valérie se rozhodla vytvořit čtrnáct párů náušnic, každý jinou technikou, všechny v odstínech modré a s použitím tvarových šablon od Ginger. Říká, že na začátku jí tvoření šlo velmi snadno, ale brzy se věci začaly komplikovat, protože cítila potřebu vracet se ke svému typickému stylu. Dle jejích vlastních slov byl pro ni celý proces velmi prospěšný. Oprášila staré techniky, použila různé další materiály a vyzkoušela si nové způsoby kompletování šperků. Také si díky projektu uvědomila, že se má stále co učit a celý projekt ji tak nadchnul, že jej chce brzy zopakovat. Výsledek Valériina projektu je ohromující a ukazuje nám, jak nás zkoumání, experimentování a hra mohou dovést na místa, kam bychom se jinak nebyli schopni dostat, pokud bychom se drželi pouze toho, co už známe a dobře umíme. Ponořit se do procesu tvoření, a tím nevyhnutelně i zkoumání a objevování sebe sama, vyžaduje určitou dávku odvahy. Výsledky ovšem mohou být překvapující v nejlepším slova smyslu. Pokud chcete vidět všechny Valériiny modré náušnice a nechat se inspirovat jejím nápadem, navštivte její web.

The main elements that are very typical of Stella Glushko’s jewellery are faux metal technique – silver, copper, bronze, or gold, textures and colour accents. The Russian artist mastered the art of metal imitation in polymer clay to the point where you are not sure what you’re actually looking at. Is it metal or is it polymer? Her necklace beautifully demonstrates everything that Stella is good at. The two textured medallions are a combination of silver and bronze and the bigger one has a cabochon of real dalmatian jasper set in it. The polymer components are completed with dalmatian and hematite beads. As a whole, the necklace is bold but not showy. Stella likes to incorporate semi-precious stones into her polymer pieces and her jewellery has a strongly rustic feel to it, yet it is not rough or unrefined. She often adds floral motives or a pop of bright colour to create contrast and bring life to the composition. If you go through the artist’s Instagram account, you can find there many more examples of her signature style. It is definitely worth checking out. - Hlavními prvky, které jsou typické pro šperky z dílny Stelly Glushko, jsou imitace kovů – stříbra, mědi, bronzu či zlata, textury a barevné akcenty. Ruská umělkyně zvládla techniku imitace kovu natolik, že si někdy vůbec nemůžete být jisti tím, na co se vlastně díváte. Je to kov nebo polymer? Tento náhrdelník krásně ukazuje všechno, v čem je Stella dobrá. Dva texturované medailony jsou kombinací stříbra a bronzu a v tom větším je zasazen kabošon pravého dalmatinského jaspisu. Stelle se kámen líbí hlavně proto, že jí připomíná křepelčí vejce. Polymerové komponenty jsou doplněny korálky dalmatinského jaspisu a hematitu. Celý náhrdelník je výrazný, ale nikoli křiklavý. Stella ráda do svých šperků zasazuje polodrahokamy, její tvorba je velmi rustikální, ale nepůsobí hrubě nebo nekultivovaně. Často používá květinové motivy nebo výrazný barevný akcent, aby dosáhla kontrastu, nebo oživila vznikající kompozici. Pokud si projdete její účet na Instagramu, najdete tam mnoho příkladů jejího typického stylu. Určitě stojí za vidění.

Meike Lucia Friemel is a German jewellery maker with a degree in metal design. She started working with polymer clay several years ago and she skilfully integrates it into her metal designs. Meike’s style ca be described as minimalist and abstract. The artist combines clean design with a great sense of colour. One of her working themes is abstracting photos to create jewelry. The pieces that we are showing you today were created as a contribution to a photo challenge. The mini series is called “One World“ and it nicely demonstrates how Meike translates colours and construction into a simple and clever geometric design with a strong impact. Each piece consists of four pieces of wire with polymer balls in two sizes. The big balls are movable on the wire, which means that the size is changeable. The little balls are fixed at the end of the wire and define the dimension of the piece. Their colors are identical to the colours of the big balls on the same wire. Relationship, equality and limitation (one world) are mirrored in the design. - Meike Lucia Friemel je německá šperkařka, která vystudovala design kovu a šperku. S polymerovou hmotou začala pracovat před několika lety a skvěle ho zakomponovává do svých šperků ze stříbra i dalších kovů. Její styl se dá charakterizovat jako abstraktní a minimalistický. Meike kombinuje čistý design s vytříbeným smyslem pro barvy. Jedním ze směrů, kterými se ve své tvorbě zabývá, je převádění fotografií do šperků. Šperky, které vám dnes představujeme, byly vyrobeny právě takovým způsobem. Vznikly jako příspěvek do soutěže šperků inspirovaných fotografiemi. Minisérie se nazývá „Jeden svět“ a hezky ukazuje, jak Meike převádí barvy a struktury do jednoduchého geometrického designu, který na diváka silně zapůsobí. Každý ze šperků se skládá ze čtyř drátů s polymerovými kuličkami ve dvou velikostech. Větší kuličky se volně pohybují na drátě, což znamená, že je možné měnit velikost šperku. Menší kuličky jsou připevněné na koncích drátů a určují největší rozměr šperku. Jejich barva je identická s barvou velké kuličky na stejném drátě. V designu se odráží téma vztahů, rovnosti a omezení, které zažíváme.

Jeffrey Lloyd Dever is perhaps best known for his elaborate hollow shapes, jewellery and vessels inspired by natural forms and growth. Over the last couple of years Jeffrey has been fascinated by the intersection modern art and mid-century design, combined with a touch of Asian aesthetics. As a result, much of his more recent work is an exploration of simple geometric forms, beyond the more naturalistic pieces he is known for. He loves to mix and match circles, squares, and free form shapes in various combinations, exploring the internal, and external volumes these small sculptural pieces reveal.Often these pieces serve as simple metaphors for the much larger societal issues he ponders. The recent COVID-19 crisis has given Jeffrey pause to reflect on how the world has changed. For the past few years, he has been working slowly toward, or as he says “sliding toward”, semi-retirement from his day job as creative director of his graphic design studio, Dever Designs. He’d planned on a late summer target date, but then the virus saw the cancellation of a number of major projects, his calendar was altered, and his daily life has been significantly changed. One pleasant byproduct is the opportunity to spend more time with his art, and hopefully when it is safe again, travel and teach more workshops in the future. Follow Jeffrey’s Facebook page to keep up with his most recent work. - Jeffrey Lloyd Dever je pravděpodobně nejznámější díky propracovaným dutým formám, šperkům a nádobám, které jsou inspirovány rozmanitostí přírody a růstem. Posledních několik let Jeffreyho fascinuje spojení moderního umění s designem poloviny 20. století v kombinaci s trochou asijské estetiky. V důsledku toho se ve své nejnovější tvorbě kromě již proslulých organičtějších prací věnuje zkoumání možností jednoduchých geometrických tvarů. Velice rád míchá a spojuje kruhy, čtverce a amorfní tvary v různých kombinacích. Objevuje vnitřní a vnější prostor, který tyto malé plastiky odhalují. Tyto drobné objekty často odrážejí mnohem rozměrnější sociální témata, kterými se Jeffrey zaobírá. Nedávná krize způsobená pandemií Covid-19 poskytla Jeffreymu prostor reflektovat změny, ke kterým ve světě došlo. V posledních několika letech se pomalu připravoval na odchod do částečného důchodu, což znamená, že již nebude zastávat post kreativního ředitele ve své firmě, Dever Designs. Měl v plánu odejít na konci tohoto léta, ale virus zapříčinil zrušení mnoha velkých projektů, v jeho diáři došlo k mnoha změnám a jeho každodenní život se výrazně změnil. Jednou z příjemných změn je možnost trávit víc času tvorbou a, jakmile to situace dovolí, také cestováním a učením kurzů. Sledujte Jeffreyho profil na Facebooku, ať máte přehled o jeho nejnovějších aktivitách.

Eva Hašková is one of the best known Czech polymer clay artist and teachers. She has gained popularity due to her complex, perfectly executed organic designs in her typical colour palettes. Besides colours, Eva pays a lot of attention to textures and impeccable composition, each of her projects is elaborated into the smallest detail. Her two latest earring designs draw on Delphine Vignoble’s faux wood technique, which Eva completed with her own original techniques. The round earrings showcase the contrast of imitation wood with Eva’s favourite translucent clay. Inclusions in different shades enhance the ombre effect that stands out especially when you put your hair up and let light shine through the colourful part of earrings. The rectangular design demonstrates Eva’s great sense of colour. The pattern nicely combines chevron with micromosaic and it complements the “wooden” part. As a whole, the earrings are sizeable but comfortable to wear at the same time. The design allows a lot of space for various colour combinations. Eva currently offers classes on both designs, so don’t hesitate to get in touch with her in order to find out when you can enroll in case you’re interested. She is a great and very patient teacher and taking a workshop with her is pure delight. - Eva Hašková je jednou z nejznámějších českých polymerových umělkyň a lektorek. Oblibu si získala zejména díky svým komplexním, technicky skvěle provedeným organickým šperkům v pro Evu typických barevných kombinacích. Kromě barev se Eva ve své tvorbě hodně zaměřuje na textury a bezchybnou kompozici. Každý z jejích projektů je propracovaný do nejmenšího detailu. Její nejnovější náušnice vycházejí z techniky imitace dřeva od Delphine Vignoble, kterou Eva doplnila svými vlastními vzory. Kulaté náušnice dávají vyniknout kontrastu imitace dřeva a Eviny oblíbené průsvitné hmoty. Inkluze ještě umocňují ombre efekt, který nejlépe zvýrazníte, pokud si vyčešete vlasy nahoru a dovolíte světlu pronikat přes průsvitnou hmotu. Hranaté náušnice krásně dokládají Evin skvělý cit pro barvy. Vzor hezky kombinuje chevron s mikromozaikou a doplňuje „dřevěnou“ část. Celkově jsou náušnice poměrně velké, ale zárověň se dobře nosí. Design náušnic poskytuje velký prostor pro různé barevné kombinace. Eva v současnosti oba projekty učí, tak se s ní neváhejte spojit a zjistit, kdy se můžete na kurzy přihlásit, pokud vás techniky zajímají. Eva je skvělá a velmi trpělivá lektorka a její workshopy jsou opravdu příjemné.