RUSTIC ORGANIC



Sadly, men in polymer art are still a minority. One member of this underrepresented group is the British artist Jon Burgess. He has been working with Polymer Clay for a few years now, and finds it a fascinating medium. What he finds particularly interesting is that polymer has little identity of it’s own, possibly due to its relative newness as a medium.


According to Jon, this lack of clear identity, its transparency if you like, means that it is can be made to impersonate other materials, but produce forms that those materials might not be able to.


Jon’s artwork could be loosely described with words such as rustic, primitive or organic. His pieces – beads, charms and pendants – look as though they might have come from some ancient culture, but you are not sure from which planet. He says he likes working somewhere between ancient and modern, where aspects of both combine and collide. 


In his creative process, Jon welcomes and indulges happy accidents. Trusting your instinct, he says, can lead to interesting places. Sometimes to blind alleys, but blind alleys can be interesting if you know what to look for. He often incorporates other materials into his work, mainly found objects and other not obviously jewellery related objects, like wood, bits of old lino, bones, washers, plastic figures from model railway sets and electronic components. 


Just like any other true artist would do, Jon feeds his creativity by playing with the possibilities inherent in the objects around them and using them in interesting ways. The element of play is never far away in his work. He also employs modern technology in the form of image transfers onto polymer clay beads and pendants. He often distresses the resulting pieces in order to achieve ancient look. He truly enjoys the paradox inherent in making an obviously modern computer generated image appear to be very old. We truly recommend you to check out Jon‘s social media to explore his extraordinary approach to jewellery making.


-


Muži jsou v polymerové komunitě bohužel stále menšinou. Jedním ze zástupců této nepočetné skupiny je britský umělec Jon Burgess. S polymerovou hmotou pracuje několik let a toto médium ho fascinuje. Obzvláště zajímavý mu přijde fakt, že polymer jakoby postrádá vlastní osobnost či identitu, což je způsobeno relativní novostí tohoto média. Podle Jona tato absence identity, jeho jistá transparentnost, chcete-li, znamená, že polymer může napodobovat různé materiály, ale ve formě, které bychom s použitím daného materiálu nikdy nebyli schopni dosáhnout.


Jonova tvorba se dá volně popsat jako rustikální, primitivní a organická. Jeho šperky – korálky, přívěsky a amulety – vypadají, jako kdyby pocházely z nějaké starodávné kultury, jen si nejste jisti, na které planetě tato kultura žila. Říká, že velmi rád osciluje mezi starobylým a moderním, v jeho tvorbě oba tyto styly ladí i kontrastují.


Ve svém tvůrčím procesu Jon vítá a hýčká si „šťastné náhody“. Nabádá nás, abychom důvěřovali svému instinktu, protože nás může zavést na zajímavá místa. Někdy skončíte ve slepé uličce, ale ani to nemusí být špatné, pokud víte, co hledat. Často ve své tvorbě používá různé další materiály, zejména nalezené objekty a jiná média, která na první pohled se šperkařstvím příliš nesouvisí, například dřevo, staré linoleum, kosti, těsnění, elektronické součástky nebo figurky z modelů železnice.


Stejně jako další opravdoví umělci, i Jon svou kreativitu podporuje tím, že si hraje s možnostmi, které mu skýtají věci okolo něj. Tyto objekty se snaží používat nově a netradičně. Prvek hry je v jeho tvorbě velmi výrazně zastoupen. Používá také moderní technologie ve formě transferů na polymerové korálky a přívěsky. Obrázky vytváří digitálně and výsledné šperky různými způsoby „zestařuje“, aby dosáhl starobylého vzhledu. Baví se pak výsledným paradoxem – zjevně moderní obrázky působí velmi starým dojmem. Vřele vám doporučujeme navštívit Jonova sociální média a seznámit se s jeho neobvyklým přístupem k tvorbě šperků.