Changes are inevitable in our lives. Sometimes we bring them about on our own will, sometimes they are forced upon us by external circumstances. Some changes are welcomed, some are feared, and it mostly depends on our attitude. One thing is sure – nobody can avoid change and neither can artists. We decided to find out how the current difficult situation has influenced the polymer clay community, that’s why we asked several polymer clay artists from all over the world to answer the same question, “How do you think the coronavirus pandemic will change your life, art and business?”  You can now read their answers in a series of posts here on the blog. In the beginning we decided to talk to the people that are closest to us. Lucy Štruncová, the founding Editor-In-Chief of Polymer Week magazine shares her insights as an entrepreneur and artist. “In some way I believe that all of this had to happen to us. As humans we lapsed to the super fast world where we were basically having no time for slowing down, going back to ourselves, appreciating our wonderful families and the simplest things around us, which, in the end, are the most important and beautiful. Even though in many countries and for many of us it is a really bad situation, for some people a tragedy, it is also something we should definitely learn from. For me personally, in the first weeks when it all started, I was thinking a lot about all the business stuff and people around me. I was quite naive that it cannot affect anything that I do. In the end, quite the opposite. I lost two commissions as a photographer, people around me lost their jobs immediately, my mum had to close her business for several months and we all find ourselves locked down in our homes wearing a facemask when going out for grocery and all of this simply seems to be a bad dream. But as coin has two sides, I have seen already so many beautiful projects, acts of support and ideas happening around us, which shows a huge determination to make things better and to help everywhere where it is possible. And it makes me simply happy. With all that time we got, the best thing to do seems to be going back to our tables, taking out some blocks of clay and expressing our feelings, ideas and hope through polymer clay. As a true artist, Kathleen Dustin reflected the latest happenings in the world in polymer clay and created the Coronavirus Brooch. Of course, we were curious about the origin story of the piece. “After seeing all the computer microscopic images of the virus in the media, I kept thinking how interesting and beautiful they looked,” she says, adding that the fact the virus is deadly to humanity doesn’t negate its beauty. She confided to us that some people found her brooch ugly after she published it on social media, but we agree with Kathleen when she says that addressing an issue, however difficult or unpopular it may seem, and opening it up to a discussion is one of the purposes of true art. And how did she answer our question? “I’m not sure how my life, art, or business will change. At my age, 69, and with a chronic lung condition from past pneumonia, I would probably die if I become infected. So, that would change my life. Social distancing and isolation are not too hard for me right now because I’ve always spent a lot of time working in my studio anyway. I am, however, actively thinking about how to express this major global historic event in some major piece of work – something I will likely never sell. I haven’t come up with a coherent idea yet, but I’m thinking more along the lines of how much we’ve all come together in this. (I’m participating in a project making face masks for our local hospitals right now.) And I’m afraid that I won’t have much business after this for quite a while. I had never intended to retire, but it may be forced upon me. I’ll always continue to make things, however.” Another artist we addressed in order to find out how she views the current situation is Paola Mattioli, a polymer clay artist from Italy, one of the European countries that have been hit most severely by the coronavirus pandemic. This is what Paola’s has to say from the point of view of an Italian artist. “This situation is truly incredible. I still don't understand if my life is going slowly now or whether it was perhaps going too fast before these events. Anyway, all this has forced us to stop and reflect, there is no doubt about this. If I wanted to give credit to this pandemic it would surely be to make everyone rediscover what the important things really are. I hope that everything will resolve better, as soon as possible, and that everything will return as before, even better than before. All the teachings and reflections of these days, it will be very useful to us to appreciate everything more, indeed. In the meantime, I take advantage of this opportunity to dedicate myself even more on what I have always loved: Family, Friendship and Art.” The answers of all three respondents show us that changes, no matter how unwelcome or scary at first, can provide space for reflection, reconsideration and, of course, some inspiration for our artistic endeavours. We deeply care about the polymer clay community and we do realize that it might be very difficult for some of you. We also think that creativity can – and should – be promoted under any circumstances because it may be one of the best ways to de-stress and uplift our mood. That’s why we have a challenge for you to help your creativity thrive. Send us your creations inspired by the current situation related to coronavirus pandemic to support@polymerweek.com. We will select and publish the most interesting works on our social media. - Změny jsou nevyhnutelnou součástí našich životů. Někdy změnu vyvoláme dobrovolně my sami, někdy je nám vnucena okolnostmi. Některé změny jsou vítané, některých se bojíme, to asi nejvíc záleží na přístupu, který ke změnám zaujmeme. Jedna věc je jistá - změnám se nevyhne nikdo, ani umělci. Rozhodli jsme se zjistit, jak současná obtížná situace mění polymerovou komunitu, proto jsme požádali několik polymerových umělců z celého světa, aby odpověděli na stejnou otázku. Ta zněla: “Jak podle vás pandemie koronaviru změní váš život, umění a podnikání?” Nejdříve jsme se rozhodli oslovit ty, ke kterým máme nejblíž. Lucy Štruncová, zakládající šéfredaktorka časopisu Polymer Week se s námi podělila o to, jak celou situaci vnímá jako podnikatelka i umělkyně. “Věřím, že něco takového prostě muselo přijít. Lidstvo se uzavřelo do super rychlého světa, ve kterém v podstatě nemáme čas zpomalit, vrátit se k sobě, docenit svoje báječné rodiny a ty nejjednodušší věci okolo nás, které jsou v konečném důsledku nejdůležitější a nejkrásnější. Přestože pro mnoho zemí a pro mnoho z nás je situace opravdu zlá, a pro některé lidi je to přímo tragédie, je to také něco, z čeho se rozhodně můžeme poučit. Já osobně jsem v prvních týdnech po propuknutí pandemie myslela na mnoho firem a lidí okolo sebe. Byla jsem velmi naivní, když jsem se domnívala, že to nemůže ovlivnit nic z toho, co dělám. Nakonec je tomu přesně naopak. Přišla jsem o dvě fotografické zakázky, někteří z lidí kolem mě přišli o práci okamžitě, moje mamka musela na několik měsíců zavřít svůj podnik a všichni jsme zavření doma, když jdeme ven nakoupit, musíme nosit masky a celé to připomíná nějaký zlý sen. Ale protože mince má dvě strany, už jsem kolem sebe viděla mnoho krásných projektů, projevů podpory a myšlenek, které ukazují obrovské odhodlání věci zlepšit a pomoci všude, kde je to možné. A to mě dělá šťastnou. Se vším tím časem, který teď máme, se mi zdá nejlepší sednout si ke stolu, vytáhnout pár kostiček hmoty a skrz hmotu vyjádřit naše pocity, myšlenky a naděje.” Jako opravdová umělkyně zachytila Kathleen Dustin dění posledních týdnů ve světě v polymeru a vytvořila Koronavirovou brož. Samozřejmě jsme chtěli znát příběh jejího vzniku. “Poté, co jsem v médiích viděla všechny ty obrázky viru pod elektronovým mikroskopem, pořád jsem si říkala, jak je virus vlastně hezký,” říká a dodává, že bychom viru neměli upírat jeho krásu přesto, že má pro lidi smrtelné následky. Svěřila se nám, že poté, co zveřejnila obrázky virem inspirované brože na sociálních sítích, se brož některým lidem zdála škaredá. My nicméně souhlasíme s Kathleen, když říká, že věnovat se různým tématům a otevírat diskuzi o nich, bez ohledu na to, jak obtížná nebo nepopulární mohou být, je jedním z úkolů umění. A jak odpověděla na naši otázku? “Nejsem si jistá, jak se můj život, umění nebo podnikání změní. Ve svém věku, je mi 69 let, a s chronickými plicními problémy v důsledku prodělaného zápalu plic bych pravděpodobně zemřela, kdybych se virem nakazila. To by tedy jistě můj život změnilo. Sociální izolace a udržování odstupu od ostatních teď pro mě nejsou zas tak moc těžké, protože jsem stejně vždycky trávila hodně času sama v ateliéru. Hodně ale přemýšlím o tom, že tuto globálně historickou událost zpracuji do nějakého monumentálního díla - do něčeho, co asi nikdy neprodám. Zatím nemám žádnou konkrétní představu, ale mělo by to odrážet to, jak nás tohle všechno spojilo (zrovna teď se podílím na projektu šití masek pro naše místní nemocnice). Obávám se, že obchody asi ještě nějakou dobu poté moc nepůjdou. Nikdy jsem nechtěla jít do důchodu, ale zdá se, že možná budu muset. Tvořit však budu vždycky.” Další umělkyní, kterou jsme oslovili, abychom zjistili, jak vnímá celou situaci je Paola Mattioli, polymerová umělkyně z Itálie, jedné z evropských zemí, které byly pandemií koronaviru nejhůře zasaženy. Paola z pozice italské umělkyně vidí věci takto. “Celá tato situace je neuvěřitelná. Pořád ještě nevím, jestli teď život běží tak pomalu nebo jestli předtím běžel tak rychle. Tohle všechno nás každopádně donutilo zastavit se a zamyslet se, o tom není pochyb. Kdybych měla pandemii připsat jednu dobrou věc, určitě by to byl fakt, že nás přiměla přehodnotit, co je pro nás opravdu důležité. Doufám, že se všechno co nejdříve obrátí k lepšímu a věci budou zase jako dřív, a dokonce lepší než dřív. Všechny lekce a přemítání těchto dnů budou užitečné v tom, že si věcí okolo nás budeme umět lépe vážit. Já zatím využiji této příležitosti k tomu, abych se mohla věnovat tomu, co jsem měla vždy nejraději: rodině, přátelství a tvorbě.” Odpovědi všech tří dotázaných nám ukazují, že změny, jakkoli jsou nejprve nevítané nebo děsivé, nám mohou dát prostor k zamyšlení, přehodnocení a samozřejmě i nějakou inspiraci k našim uměleckým počinům. Moc nám záleží na lidech v polymerové komunitě a uvědomujeme si, že pro některé z vás to může být opravdu hodně těžké. Také si myslíme, že kreativita může - dokonce by měla - být podporovaná za všech okolností, protože tvoření může být jedním z nejlepších způsobů, jak se zbavit stresu a zlepšit si náladu. Proto jsme se rozhodli, že pro vás připravíme výzvu, abychom vaši kreativitu podpořili. Na email support@polymerweek.com nám můžete posílat fotky vašich výtvorů inspirovaných současnou situací kolem pandemie. Rádi vybereme ty nejzajímavější výrobky a představíme je na našich sociálních sítích.

If you need to define patience, look at Alisa Lariushkina’s brooches. Impeccably crafted animals, bouquets and mandalas in beautiful bright colours that consist of large number of tiny swirls, that is the work of the Moscow-based artist. Alisa says that it takes about “a million hours” to make each piece and we have no reason not to believe her. Alisa works with air dry clay and the folding technique that she utilizes is her own. She developed it after years of experimenting and she is constantly trying to improve and perfect it. She works with clay every single day and she is quite modest when it comes to working conditions and tools. Alisa says that all she needs is a table and chair and all her tools actually fit into one small suitcase. The 28-year old Siberian artist runs her own brand, Liska Flower, and she has plans for both big and smaller projects in the future, so make sure you follow her Instagram profile. We featured Alisa’s artwork in the Summer 2019 issue of Polymer Week Magazine, so if you want to know more, you can buy it as there are still a few copies left. - Pokud chcete znát význam slova trpělivost, podívejte se na brože Alisy Lariushkiny. Dokonale řemeslně zpracovaná zvířátka, kytice květin a mandaly v nádherných jasných barvách, které se skládají z velkého počtu maličkých krucánků – to je tvorba této v Moskvě žijící umělkyně. Alisa říká, že vyrobit jeden kousek, jí trvá asi tak „milion hodin“ a my nemáme důvod jí to nevěřit. Alisa pracuje se samotvrdnoucí hmotou, která schne volně na vzduchu a technika skládání, kterou používá, je její vlastní. Vyvinula ji v průběhu několika let naplněných experimentováním a neustále se snaží ji zdokonalovat. S hmotou pracuje každý den a je velmi skromná, co se týká nároků na pracovní podmínky a nástroje. Říká, že potřebuje pouze stůl a židli a všechny její pracovní nástroje se vlastně vejdou do malého kufříku. Osmadvacetiletá umělkyně původem ze Sibiře má svou vlastní značku Liska Flower, a neustále spřádá malé i větší plány do budoucna, takže pozorně sledujte její profil na Instagramu. Alisinu tvorbu jsme představovali v loňském letním čísle časopisu Polymer Week, takže pokud chcete vědět víc, stále máte možnost si jej zakoupit, ještě nám pár kousků na skladě zbývá.

Do you like ice cream? “Ice Cream” jewellery collection by Marina Merkulova, a Russian polymer clay artist, consists primarily of brooches. According to Marina, they are universal and can be attractive not only in the warm season. And we have to agree. Apart from the yummy design of Marina’s brooches, it is also the collaborative process of their creation that is appealing. The final look of the whole collection took shape in the dialog between the artist and her fans. The idea to make this collection was born after an experiment with one of the textures when a sheet of polymer clay was prepared. “I posted a text with a photograph on the Internet asking what to do with the sheet. I got various tips and ideas. However, emotions won in the end. Summer and my love for ice cream were my main inspiration,” Marina recalls. She really appreciates the feedback from her subscribers and the game-like character of the whole creative process. First, Marina selected the color combinations, inventing the shapes later. The design of some pieces required weeks of careful thinking, while ideas for other brooches came instantly. Despite the playful name of the collection, its style is mostly strict and concise. Several out of the sixteen pieces are already worn and enjoyed by their new owners. Marina used photos of different flavours of ice cream sent to her by her subscribers and turned them into collages in order to present her collection. “I had to ask permission from the subscribers to publish their photos, and everyone happily agreed,” Marina says, adding that she enjoyed receiving many positive comments. She worked with FIMO polymer clay as well as other brands and the primary technique used to make the Ice Cream was the Mokume Gane technique. Marina pays great attention to the quality of her works, including the rear side. Many could be worn back-to-front. Marina, a Moscow resident, began to sculpt from polymer clay in the summer of 2016 and started her own brand, Marina Primavera, several months later. Her youngest son, a young artist who offered her to make Pokémon together, introduced her to polymer clay. “Then I thought of a small brooch with roses. It was a gift from my aunt I got when I was in school. I looked at it, rotated it in my hands and decided to try and create something similar,” says Marina. In addition to various techniques, Marina pays great attention to the prints of drawings on polymer clay in her work and experiments a lot in this direction. The drawings she uses are both black and white and in colour. She frequently uses copies of the works by her artist friends and her youngest son. She emphasizes the need for originality: “I really want to develop my own style. I welcome everything new and individual in other artists’ work and in each student who comes to me for master classes. I believe that creativity should prevail. This is important and fascinating.” - Máte rádi zmrzlinu? Kolekce šperků „Ice Cream“ od ruské polymerové umělkyně Mariny Merkulové se skládá převážně z broží. Podle Mariny jsou tyto kousky univerzální a mohou být atraktivní nejen v období horkého léta. S tím nelze než souhlasit. Kromě báječného designu broží je lákavý také proces spolupráce na jejich tvorbě. Konečný vzhled celé kolekce se dotvořel až v rámci dialogu mezi umělcem a jejími fanoušky. Myšlenka vytvořit tuto sbírku se zrodila po experimentu s jednou z textur, kterou chtěla Marina použít na připravený plátek polymerové hmoty. "Poslala jsem na internet text s fotografií a zeptala se, co mám s plátkem udělat. Dostalo se mi různých tipů a nápadů, nakonec však zvítězily emoce. Léto a moje láska ke zmrzlině byly mojí hlavní inspirací,“ vzpomíná Marina. Opravdu oceňuje zpětnou vazbu od svých fanoušků a hravý charakter celého tvůrčího procesu. Nejprve si Marina vybrala barevné kombinace a později vymyslela tvary. Design některých z nich vyžadoval týdny pečlivého přemýšlení, zatímco jindy přicházely nápady téměř okamžitě. Nicméně přes hravé jméno sbírky je její styl většinou striktnější a civilnější. Několik z šestnácti vyrobených broží se již těší novým majitelům. Marina použila fotografie různých příchutí zmrzliny, které jí poslali její fanoušci a aby svou sbírku náležitě prezentovala, proměnila je v koláže. "Musela jsem požádat své fanoušky o zveřejnění jejich vlastních fotografií,  sčímž všichni rádi souhlasili," říká Marina a dodává, že si užila hodně pozitivních komentářů. Pracovala s polymerovou hmotou značky FIMO i s  dalšími značkami a primární technikou používanou při výrobě zmrzliny byla technika Mokume Gane. Marina věnuje velkou pozornost kvalitě svých výrobků, včetně zadní strany. Mnohé by se mohly nosit zádíčky napřed. Marina žijící v Moskvě začala z polymerové hmoty tvořit v létě 2016 a již o několik měsíců později založila vlastní značku Marina Primavera. Její nejmladší syn, mladý umělec, který ji nabídl, aby společně vytvořili Pokémona, ji polymerovou hmotu vlastně poprvé ukázal. "Hned mi to připomnělo malou brož s růží, kterou jsem dostala jako dárek od tety, když jsem ještě chodila do školy. Podívala jsem se na to, otočila jsem hmotu hněkolikrát v ruce a rozhodla se, zkusit vytvořit něco podobného,“ říká Marina. Kromě různých technik věnuje Marina velkou pozornost transferům kreseb na polymerovou hmotu. V tomto směru hodně experimentuje. Kresby, které používá, jsou černobílé i barevné. Často používá kopie kreseb svých uměleckých přátel a jejího nejmladšího syna. Klade velký důraz na originalitu: „Opravdu chci rozvíjet svůj vlastní styl. Vítám vše nové a individuální v mé vlastní práci, i v práci ostatních umělců a u každého studenta, který ke mně přijde na kurz. Věřím, že by měla převažovat kreativita. To je důležité a zároveň fascinující.“

Spring is inevitably associated with growth, renewal and flowers. And it’s not different this year, despite the difficult times we live in. The art of Marina Nurkina, a polymer clay artist based in Latvia, is fresh, radiant and so reminiscent of spring. Daffodils are one of the spring flowers that inspire Marina a lot. She says that they’re easy to craft and make a flower composition fresh, brisk and elegant. This spring she claims to be addicted to the combination of bright yellow colour and light blue. We can probably trust her, seeing the beautifully crafted necklace, bracelet, earrings, brooch and hairpins with delicate daffodils and forget-me-not flowers. We especially like the perfect, clean execution of Marina’s pieces. Her jewellery is delicate, well-balanced, in pleasant, soft colour palettes and incredibly detailed. Her floral compositions are simply a treat to look at. If you have a moment, check out the Facebook page dedicated to her brand, Jurma, and fall in love with her wearable flowers that never wilt. And if you have the feeling that you have already seen Marina’s artwork before, you are definitely right. We published her tutorial in last year’s second issue of the magazine (which is still available in the shop, by the way, so grab one if you haven’t already done so). - Jaro je neodmyslitelně spjato s růstem, obnovou a květinami. A není tomu jinak ani tento rok, bez ohledu na to, v jak těžkých časech právě žijeme. Tvorba Mariny Nurkiny, polymerové umělkyně žijící v Lotyššsku, je svěží, zářivá a jaro velmi připomíná. Narcisy jsou jedna z květin, které Marinu často inspirují. Říká, že se jí snadno tvoří a v květinové kompozici jsou osvěžující a elegantní. Dodává, že letos na jaře je úplně závislá na kombinaci zářivě žluté a světle modré. A my jí to můžeme klidně věřit, když se díváme na překrásně vyvedený náhrdelník, náramek, náušnice, brož a sponky s jemnými narcisy a pomněnkami. Obzvlášť se nám líbí dokonalé, čisté provedení Marininých kousků. Její šperky jsou jemné, dobře vyvážené, v příjemných pastelových barevných kombinacích a neuvěřitelně detailní. Její květinová aranžmá jsou opravdu potěchou pro oko. Pokud máte chvilku, určitě se podívejte na Facebookové stránky věnované její značce Jurma a zamilujte se do jejích kytek, které můžete nosit a nikdy neuvadnou. A máte-li dojem, že už jste Marininu tvorbu někde viděli, máte rozhodně pravdu. Marinin tutoriál vyšel v loňském druhém čísle časopisu (které máme, mimochodem, stále ještě na skladě, tak jej julovte, pokud ho ještě nemáte).

The French artist Dorothée Vantorre has always had a weakness for quirky and unusual things, from human and horse anatomy that interested her when she was little to the fantasy creatures and whimsical characters she creates now. She started drawing and sculpting at a very early age but it took her some time to find her real calling in art. In her article in the current issue of Polymer Week magazine Dorothée shares her extraordinary process of finding her artistic self. Dorothée definitely doesn’t limit herself to a single medium. If you browse through her Flickr or Facebook accounts, you can find there a variety of different creations – drawings, jewellery, mugs and many other things. Despite such a variety of creative outlets, she has a favourite way of expressing herself – sculpting. She likes to create larger pieces because it allows her to include all the necessary components and details in order to tell the whole story. She sketches a lot and during her creative process and keeping all her sketchbooks gives her a chance to record her progress over the years. Dorothée stresses the importance of being creative and productive because her experience shows that the more you create, the more you boost your creativity. If you‘re curious to find out more about Dorothée’s creative journey, her childhood memories, notes on creativity and more, don’t hesitate to peek into the latest issue of the magazine, which you can find here. - Francouzská umělkyně Dorothée Vantorre vždycky měla slabost pro zvláštní a neobvyklé věci, od lidské a koňské anatomie, které ji zajímaly, když byla malá, až po fantazijní stvoření a poťouchlé postavičky, které tvoří nyní. Začala kreslit a modelovat hodně brzy, ale trvalo jí docela dlouho najít svoje pravé poslání v tvorbě. V článku v aktuálním čísle časopisu Polymer Week popisuje neobyčejný příběh hledaní svého uměleckého já. Dorothée se rozhodně neomezuje na jedno médium. Pokud si projdete její účty na Flickru nebo Facebooku, najdete tam mnoho různorodých výrobků – kresby, šperky, hrnky a mnoho dalších věcí. Bez ohledu na tuto pestrost vyjadřovacích prostředků má svůj nejoblíbenější a tím jsou sochy. Ráda tvoří rozměrnější skulptury, protože jí umožňují obsáhnout všechny podstatné prvky a detaily tak, aby mohla vyprávět celý příběh. V průběhu svého kreativního procesu hodně skicuje a uchovávání všech skicáků jí dovoluje zaznamenávat vývoj v čase. Dorothée zdůrazňuje, jak moc je důležité být kreativní a produktivní, protože její zkušenost ukazuje, že čím víc tvoříme, tím víc posilujeme svoji kreativitu. Pokud jste zvědaví a chcete se dozvědět víc o Dorothéině kreativní cestě, dětských vzpomínkách, postřezích na téma kreativity a dalších tématech, neváhejte a nakoukněte do nejnovějšího čísla časopisu, které můžete najít tady.

Lorraine Vogel’s signature style could be aptly described as bohemian in the best sense of the world. Lorraine is a self-taught American artist who has always loved surface techniques. Tireless experimenting with different mediums including inks, acrylic paints and pastels brought her many interesting results. Unlike other artists, Lorraine doesn’t teach workshops, she shares her knowledge via online tutorials. Today we would like to show you two free tutorials that Lorraine published on the StencilGirl and Sculpey blogs. They included her favourite stencils, texturing and colours. We can hardly think of a more versatile technique. Just imagine all the colour and pattern combinations you can try! For Lorraine, the process itself is often much more satisfying than its outcomes. If you want to have fun claying and explore more of Lorraine’s work, don’t hesitate and head to her online shop, where you can purchase many different well-prepared tutorials. They are definitely worth it! - Styl tvorby Lorraine Vogel by se dal výstižně charakterizovat jako bohémský v nejlepším smyslu slova. Lorraine je americká umělkyně, která se technikám práce s polymerovou hmotou naučila sama. Vždycky tíhla k povrchovým technikám a neúnavným experimentováním s různými médii včetně inkoustů, akrylových barev a pastelů dosáhla mnoha zajímavých výsledků. Na rozdíl od mnoha jiných umělců Lorraine neučí workshopy, ale svoje znalosti sdílí prostřednictvím návodů. Dnes bychom vám chtěli ukázat dva tutoriály zdarma, které Lorraine publikovala na blozích StencilGirl a Sculpey. Využívají Lorraininých oblíbených šablon, texturování a barev. Sotva si dokážeme představit variabilnější techniku. Jen pomyslete na všechny ty kombinace barev a vzorů, které můžete vyzkoušet! Proces tvorby je pro Lorraine často mnohem uspokojivější než jeho výsledky. Pokud si chcete užít tvoření a seznámit se s Lorraininou tvorbou, neváhejte a navštivte její online obchod, kde si můžete zakoupit mnoho velmi dobře připravených návodů. Rozhodně stojí za to!

Karolina Söderberg is a Swedish polymer clay artist, polymer clay shop owner and organizer of Nordic Poly Camp (NPC). She creates cake toppers, lovely animals covered in flowers and, of course, jewellery. We immediately fell in love with her fox, Mika. Karolina says that he was inspired by fall season but she only managed to make him in springtime. The creative process was so long because she needed to create the image in her head first and it took quite some time. This spring Karolina was going to talk about how to break down difficult projects into manageable chunks at her event, NPC in Gothenburg Sweden, and it dawned on her that Mika was a great example of what you can make when you break down a difficult project into smaller steps. She had finally figured out how she wanted him to look and as it felt to be too difficult a task to make him in one go, it was actually a perfect project for the NPC presentation. Karolina made Mika primarily with Cernit Metallic (in Rust and Hematite colours) because in her experience it gives excellent mica shift effect. It is not difficult to guess then, where Mika’s name comes from. Of course, it comes from the fact that he is made with the mica shift technique. In our opinion, the result is outstanding. We especially admire the silky sheen of Mika’s fur, which is the result of proper sanding and buffing, and his cute expression. - Karolina Söderberg je švédská polymerová umělkyně, majitelka obchodu s polymerovou hmotou a organizátorka Nordic Poly Campu (NPC). Tvoří dekorace na dorty, rozkošná zvíř8tka pokrytá květinami a samozřejmě také šperky. Okamžitě jsme se zamilovali do jejího lišáka, Miky. Karolina říká, že byl inspirován podzimem, ale k jeho vytvoření se dostala až teď, na jaře. Proces tvorby byl tak dlouhý, protože si nejprve potřebovala v hlavě utvořit jasnou představu a to zabralo poměrně dost času. Letos na jaře měla Karolina na své akci, NPC ve švédském Gothenburgu, mluvit o tom, jak si složité projekty rozdělit na zvládnutelné části a došlo jí, že Mika je skvělým příkladem toho, co můžete vytvořit, když si složitý projekt rozplánujete na menší kroky. Už měla vymyšleno, jak by měl Mika vypadat a protože měla pocit, že vyrobit ho najednou by bylo příliš těžké, byl perfektním projektem právě pro její prezentaci. Karolina vyrobila Miku hlavně z Cernitu Metallic (v barvách Rez a Hematit) protože má vyzkoušeno, že se s ním dá dosáhnout perfektního efektu mica shift. Není tedy těžké uhodnout, odkud pochází Mikovo jméno. Je pojmenován podle techniky, kterou ho Karolina vytvořila. Podle nás je výsledek úžasný. Obzvlášť obdivujeme hedvábný lesk Mikova kožíšku získaný správným broušením a leštěním a také jeho roztomilý výraz.

Subtle pastel colours, cut out vines and leaves and delicate flowers – all that contributes to the original style of Jacquelin Edkin’s jewellery. Given the small size of her pieces, we really have to admire how precise and clean her work is. Jacquelyn started using polymer clay quite a few years ago and she has experimented with different styles over the years. She says that she has just recently managed to develop her own style. We asked Jacquelyn to tell us a bit more about her technique. The first step is to prepare a thin cured layer of clay, sometimes with a little abstract flower on it. Then she cuts out the leaf or stem detail with a saw. Jacquelyn confesses to loving this style of jewelry because she has always been drawn to small details. It is not surprising that her inspiration comes mostly from the nature and all things floral. We especially like the variation of shapes and the subtle pastels that make her romantic jewellery particularly suited for the spring. - Jemné pastelové barvy, vyřezávané větvičky, lístky a něžné kvítky – to vše je součástí originálních šperků, které tvoří Jacquelyn Edkin. Vzhledem k tomu, jak drobné šperky vytváří, musíme opravdu obdivovat přesnost a čistotu její práce. Jacquelyn pracuje s polymerovou hmotou již několik let a během té doby experimentovala s mnoha různými styly. Přiznává, že její vlastní styl se jí podařilo najít až celkem nedávno. Požádali jsme Jacquelyn, aby nám řekla něco víc o technice, kterou tvoří. Prvním krokem je příprava tenkého plátku upečené hmoty, na který někdy umístí abstraktní květinu. Do něj potom pilkou vyřeže detail lístku nebo stonku. Jacquelyn se netají svou láskou k tomuto stylu šperků, protože měla vždycky slabost pro detaily. Není žádným překvapením, že inspiraci pro svou tvorbu nejčastěji čerpá v přírodě, zejména pak v říši rostlin. Nám se obzvlášť líbí tvarová variabilita a jemné pastelové odstíny jejích romantických šperků, které jsou přímo stvořené na jaro.

No matter how hard you try, you can hardly get scared when looking into the eyes of the Owlberries, the Tuftlies and many other – mostly – friendly creatures that inhabit Owlberry Lane. The old, moss-covered cobblestone street hidden in the depth of the dark green forest is where they keep living their magical, but mostly silly, monster lives. Their creator, an award-winning graphic designer and multidisciplinary studio artist Heather Hyatt, reveals their origin story to you and swears that “they will find their way into your heart, and most likely refrigerator.” Please enter her captivating world of nature and fantasy. With a background in studio art and graphic design, Heather has explored various mediums and techniques such as traditional drawing, metalsmithing, printmaking and ceramics during her twenty years of working as a professional artist. She first discovered polymer clay in an advanced art class when she was just twelve years old. She especially appreciates its pliability that allows her to maintain the required level of detail in her work. As Heather moved from jewellery making and caning to sculpting, the once so important wide range of colours has become non-essential. Heather paints her sculptures by hand and her style of painting is clearly recognisable. Her sculptures are “very mixed media”; they are a combination of polymer with epoxy clay which increases their durability. Their glass eyes, often decorated with flowers, are one of a kind, made by the artist herself. We wanted to know something about her studio. “It is a room in my home, which is very convenient. I spend several hours a day there, but many days it’s just experimenting rather than finishing anything.” She says she doesn’t have any favourite technique per se and she doesn’t follow trends very closely. She simply enjoys the process of shaping the clay, “I love taking a lump of plain grey Super Sculpey and forming it into a little friend.” When it comes to modern technology, Heather describes herself as old school. “I have a 3D printer, but have no idea how to use it,” she laughs. When it comes to her biggest achievements, Heather mentions having her artwork exhibited numerous times and also the fact that people all over the world still like and buy her creations. What are her sculptures like? “My creatures have their own personalities and emotions clearly seen on their faces,” she explains, “Little grumpy trolls and fuzzy monsters that could make some mischief.” She continues by saying that she tries not to take her creatures or herself too seriously. The story of their origin is, however, a deep and moving one. “My oldest daughter used to create the most beautiful fantasy creatures in her simple drawings. She suffered from brain cancer for over six years and passed away in early 2018.” In order to recover from the trauma, Heather started replicating her daughter’s creatures to honor her. She arrived at her own unique style by combining her own handmade glass eyes with polymer clay and her life experiences. Those seem to have played the most instrumental part. Heather says, “I never quite managed to replicate my daughter’s drawings in clay, but honestly, without her my work as it is now would not exist.” Does she have any aspirations for the future? With so many group shows and little time on her hands, she wishes to get back to creating whatever she wants without having to conform to a gallery set of rules or a strictly given topic. Her dream is to have a studio by a big lake in the woods to escape the confinement of the city. - Bez ohledu na to, jak moc jste bázliví, můžete se jen těžko vyděsit, když se podíváte do očí malým Owlberries, Tuftlies a mnoha dalším příšerkám - většinou - přátelským tvorům, které obývají uličku Owlberry Lane. Stará, mechem porostlá dlážděná ulice, ukrytá v hlubinách tmavě zeleného lesa, je místem, kde tyto kouzelné, ale většinou i bláznivé, příšerky žijí. Jejich tvůrkyně, oceňovaná grafická designérka a majitelka uměleckého studia Heather Hyatt vám odhalí příběh o jejich původu a přísahá, že „najdou cestu do vašeho srdce a pravděpodobně i do ledničky“. Vstupte prosím do jejího úchvatného světa přírody a fantazie. Heather během dvaceti let své kariéry profesionální umělkyně s mnoha zkušenostmi s tvorbou v ateliéru a grafickým designem prozkoumala různá média a techniky, jako je tradiční kresba, práce s kovy, grafika, nebo keramika. Poprvé objevila polymerovou hmotu na kurzu umění pro pokročilé, když jí bylo pouhých dvanáct let. Oceňuje zejména její poddajnost, která jí umožňuje v její práci dosahovat požadované úrovně detailů. Ve chvíli, kdy se Heather svou tvorbou přesunula od výroby šperků a caneů k modelařině, se kdysi tak důležitá široká škála barev stala nepodstatnou. Heather maluje své postavičky ručně a její styl je jasně rozpoznatelný. Pro jejich výrobu používá mnoho různých médií. Jsou vyrobeny kombinací polymeru s epoxidovou hmotou, což zvyšuje jejich životnost. Jejich skleněné oči, často zdobené květinami, jsou jediné svého druhu a Heather si je vyrábí sama. Chtěli jsme se dozvědět něco více o jejím ateliéru. „Studio se nachází v mém domě, což je velmi praktické. Trávím tam několik hodin denně, ale často je to jen experimentování, než že bych něco dokončovala,“ říká Heather, která nemá žádnou oblíbenou techniku a rozhodně nijak pečlivě nesleduje polymerové trendy. Jednoduše si proces modelování hmoty užívá: „Miluji brát kousek po kousku z obyčejné šedé Super Sculpey a formovat ji do malé přátelské postavičky.“ Pokud jde o moderní technologie, Heather o sobě tvrdí, že je ještě ze staré školy. „Mám 3D tiskárnu, ale netuším, jak ji použít," směje se. Pokud jde o její největší úspěchy, tak se Heather může pochlubit tím, že její umělecká díla byla mnohokrát vystavena a také skutečností, že lidé na celém světě mají stále její výtvory rádi a kupují je. Jaké jsou její postavičky? „Tato stvoření mají ve svých tvářích jasně vepsány své vlastní osobnosti a emoce,“ vysvětluje. „Jsou to maličcí nevrlí trollové a příšerky nejasného původu, které mohou způsobit i nejednu nezbednost.“ Pokračuje tím, že říká, že se nepokouší brát své tvory nebo sebe příliš vážně. Příběh jejich původu je však hluboký a dojemný. „Moje nejstarší dcera vytvořila ve svých jednoduchých kresbách ta nejkrásnější fantasy stvoření. Trpěla rakovinou mozku více než šest let a zemřela počátkem roku 2018.“ Aby se Heather z traumatu vzpamatovala, začala replikovat tvory své dcery, aby uctila její památku. Došla ke svému vlastnímu jedinečnému stylu díky kombinaci vlastních ručně vyráběných skleněných očiček s polymerovu hmotou a svých životních zkušeností. Zdá se, že hlavně ty hrály tu nejdůležitější roli. Heather říká: „Nikdy se mi nepodařilo kresby své dcery z hmoty replikovat přesně, ale upřímně, bez ní by moje práce neexistovala.“ Zeptali jsme se, zda má do budoucna nějaké ambice a cíle. Jelikož má velmi málo času díky tolika naplánovaným výstavám, chtěla by se vrátit k tvorbě, kde by mohla tvořit tak, jak se jí chce a nemusela by se řídit pravidly galerií nebo přísně daným tématem. Jejím snem je mít ateliér u velkého jezera v lese, kam by mohla utéct před městem.

You would probably have to make a lot of effort to find someone inside the polymer clay community who is not familiar with the art of Carol Blacburn. Carol is a renowned artist, teacher and writer. Her patterns, pillow beads, shell earrings, boxes and other vessels are as well known and loved as her lovely and bubbly personality. Carol has a background in knitwear, she designed machine knitted fabrics for the US and European markets, and it definitely shows in her polymer clay art. Her polymer clay veneers often reflect the stitches and patterns in her knitwear such as zigzags, ripples, and network patterns. Once she stopped working as a designer and freed herself from fashion industry forecasts for themes and colour predictions, she adopted a lot more intuitive approach to both colours and patterns. Carol’s artwork clearly demonstrates that you don’t really need much in order to create wonderful things. She is a fan of simple tools and techniques; she achieves great results by simply cutting, twisting, folding, flipping and repetition of individual steps. Her Harlequin bangles are a great example of such approach. We absolutely love the colours and gradients as well as the perfect execution. Wearing one of these will certainly brighten up your day no matter the circumstances. And if you would like to learn some of Carol’s skills, don’t hesitate to look for her classes. She is a great teacher with lots of experience and she loves teaching. And if you can’t make it to one of her workshops, you can check out her book, it‘s worth it. - Pravděpodobně by vám dalo hodně práce najít v polymerové komunitě někoho, kdo nezná tvorbu Carol Blacburn. Carol je význačná umělkyně, lektorka a autorka knih o polymerové hmotě. Její vzory, polštářkové korálky, mušličkové náušnice, krabičky a další nádoby jsou stejně tak známé a oblíbené, jako její milá a živá osobnost. Carol dlouho pracovala jako návrhářka vzorů na pleteninách, navrhovala vzory pro strojově vyráběné látky pro americký a britský trh, a to se jednoznačně projevuje i v její tvorbě. Její polymerové vzory často odrážejí různé stehy a vzory na látkách, například cik cak, vlnky a síťované vzory. Když přestala pracovat jako designérka a nebyla už nucena podřizovat se módním trendům, začala s barvami a vzory pracovat mnohem intuitivněji. Její tvorba hezky ukazuje, že k tomu, abyste vytvořili skvělé věci toho mnoho nepotřebujete. Je fanouškem jednoduchých technik a nástrojů a skvělých výsledků dosahuje jednoduše řezáním, kroucením, skládáním, přehazování a opakováním jednotlivých kroků. Její Harlekýnské náramky jsou skvělým příkladem jejího přístupu. Milujeme jejich barvy a barevné přechody, stejně jako perfektní provedení. Pokud si jeden takový náramek nasadíte, zaručeně rozzáří váš den bez ohledu na okolnosti. A pokud byste si chtěli osvojit Caroliny dovednosti, neváhejte a vydejte se v budoucnu na jeden z jejích kurzů. Carol je skvělá lektorka se spoustou zkušeností a moc ráda učí. A pokud by vám to nevyšlo, zkuste alespoň nahlédnout do její knihy, stojí to zato.

Cynthia Toops is probably best known for her micro mosaic pieces. Although she works with tiny elements, she can fit incredibly much content into her miniature canvases. Her works are complex, often with a narrative. Cynthia’s pieces do tell stories and her recent collaboration with her friend and metalsmith, Chuck Domitrovich, is not an exception. The resulting pieces are not only exquisitely executed, they also express civic engagement. Cynthia explains that they were made around the election when they were thinking about which of the Democratic candidates to vote for. She felt troubled by the divisiveness and extreme attitudes she could witness around. She believes that only if people unite, they can bring about much needed changes in the society, political or otherwise. And it is this belief that the two pieces represent. Cynthia and Chuck’s works show us once again that – among other things – art is a powerful tool of expressing our viewpoints. It may be impartial or it may not. Who we are and what we believe is reflected in everything we do, art included. What we do as individuals matters in the whole society and Cynthia sets a great example. - Cynthia Toops je pravděpodobně nejznámější díky svým mikromozaikám. Přestože pracuje s miniaturními prvky, dokáže ve svých miniaturních plátnech obsáhnout opravdu mnoho. Její tvorba je komplexní a často má výrazně narativní charakter. Cynthiiny mozaiky opravdu vyprávějí příběhy a její nedávná spolupráci s přítelem, šperkařem Chuckem Domitrovichem, není žádnou výjimkou. Výsledné mozaiky nejsou jen skvěle provedené, vyjadřují také občanskou angažovanost. Cynthia vysvětluje, že byly vyrobeny v čase amerických voleb v roce 2020, když přemýšleli, pro kterého demokratického kandidáta hlasovat. Cynthia se cítila znepokojená rozdělením společnosti a extrémními názory, které mohla pozorovat všude kolem. Věří, že pouze pokud se lidé spojí, mohou přinést tolik potřebné změny ve společnosti, ať už politické nebo jiné. A právě tyto dva společné výtvory její víru ztělesňují. Tvorba Cynthie a Chucka nám znovu ukazuje, že umění je – mimo jiné – také mocným nástrojem k vyjadřování našich názorů. Může být nestranné, ale také nemusí. Kým a čím jsme se odráží ve všem, co děláme, umění nevyjímaje. Záleží na tom, co jako jednotlivci děláme pro celou společnost. A Cynthia je dobrým příkladem.

One close look is enough to see that Barbara Nalepa works with polymer clay in a different way. Both the design and the surface finishes give you the impression that what you’re looking at is not made of clay. Barbara has been working with polymer for almost twenty years and she says that the material still surprises her. She is an autodidact but she mentions participating in workshops taught by leading polymer clay artists. Her approach to the medium has changed from working exclusively with clay to combining it with other mediums, predominantly acryl- and oil-based paints and more recently also enamel. Her jewellery is based on contrasts. The gentleness of clay and the harshness of silver provide her with enough plasticity to create the desired shapes. She adds that combining the controllability in materials like clay and silver with the unpredictability of enamel creates surprising effects. Just like the materials she uses, her inspirational sources are also multiple. Nature has been a dominant source of inspiration in Barbara’s work. She draws on her Scandinavian heritage (she has been residing in Sweden since the 1980’s) and the colours come from her Polish roots. We really love how she integrates all this and more into her unique and easily recognisable style. - Stačí jeden pozorný pohled a uvidíte, že Barbara Nalepa pracuje s polymerem jinak. Jak design, tak povrchové efekty vytváří dojem, že to na co se díváte není vyrobeno z polymeru. Barbara pracuje s polymerem téměř dvacet let a říká, že ji toto médium stále překvapuje. Je z velké části samouk, ale zmiňuje, že se v posledních letech zúčastňuje také workshopů s významnými polymerovými umělci. Její přístup k médiu se v průběhu let proměňoval. Nejdříve pracovala výhradně s polymerem, později jej však začala kombinovat s dalšími materiály, zejména s barvami na akrylové a olejová bázi a v poslední době také se smaltem. Její tvorba je založena na kontrastech. Jemnost polymeru a jakási tvrdost stříbra jí poskytují dostatečné možnosti k tomu, aby mohla vytvářet požadované tvary. Dodává, že kombinace snadné ovladatelnosti materiálů jako hmota a stříbro s nepředvídatelností smaltu vytváří překvapivé efekty. Stejně jako materiály, které ve své tvorbě používá, také její zdroje inspirace jsou rozmanité. Hlavním zdrojem je pro Barbaru příroda. Čerpá ze svých skandinávského dědictví (od 80. let žije ve Švédsku) a její barevná paleta je zase inspirována jejími polskými kořeny. Moc se nám líbí, jak dokáže všechny tyto vlivy a zdroje integrovat do svého jedinečného a snadno rozpoznatelného stylu.

Before moving to her current residence in Alpine, Texas in 2004, Shelley Atwood used to fantasize about living in the desert and being able to feel the connectedness to the earth that is intrinsic part of life out there. In her art Shelley tries to trigger the emotional and psychological connection to the earth found in most ancient or primitive cultures. Her art aspires to celebrate and honor the earth. She works primarily with polymer clay and silver precious metal clay (PMC) and her favourite techniques involve carving and using paint. Shelley’s jewellery gives evidence that she truly likes lots of texture and clear definition in her designs, which are derived from ethnic and paleo-archaic art, with strong pre-Columbian and tribal influences. Shelley admits that the creative process is both a struggle and a joy for her. She loves to witness the transformation of a piece of clay into the final product. Very often the process is organic, she just lets the clay guide her. Sketching is sometimes part of her creative process too. The struggle is usually the result of the tension between the half-formed idea and any vision of the final product. To overcome this issue, Shelley simply gives up on the concept of the final product and immerses herself in the process. Shelley concludes her art comes from hands rather than my brain and we find her hands truly skilful. - Než se Shelley Atwood v roce 2004 přestěhovala do svého současného bydliště, města Alpine v Texasu, často si přestavovala, jaké by to bylo žít v poušti a cítit spojení se zemí, které je nedílnou součástí života na takovém místě. Shelley se snaží o to, aby její tvorba evokovala právě takové emocionální a psychologické napojení na naši planetu, které bylo vlastní starověkým a primitivním kulturám. Ve své tvorbě se snaží oslavovat a ctít naši zemi. Pracuje nejčastěji s polymerovou hmotou a modelovacím stříbrem a její oblíbené techniky zahrnují rytí a nanášení nejrůznějších barev. Její Jšperky dokazují, že opravdu hodně ráda texturuje a potrpí si na přesnost provedení svých designů, které jsou často založeny na etnickém a prehistorickém umění a se silnými předkolumbovskými a kmenovými prvky. Shelley přiznává, že proces tvorby je pro ni bojem i radostí zároveň. Je velmi ráda svědkem proměny kusu hmoty do finálního výrobku. Tvůrčí proces je v jejím pojetí velmi často organicky, prostě se nechává hmotou vést. V průběhu tvorby má své místo také skicování. Obtíže při tvoření obvykle pramení z napětí mezi napůl vytvořeným nápadem a vizí finálního produktu. Tento proces vetšinou překonává tím, že se vize prostě vzdá a ponoří se naplno do tvoření. Shelley dochází k závěru, že její umění je spíše výsledkem jejích rukou než mozku a nám se její ruce zdají velmi šikovné.

Corliss Rose, together with her husband John, run 2Roses studio located in Southern California. Corliss is the daughter of a florist and spent her beginning career years as floral designer. Her exposure to all things botanical and exotic from a very early age has had a profound and lasting impact on the artistic direction she has taken. Plants, fossils, sea life and organic forms of all types are frequent subject matter. In her recent series, “Corsages,” Corliss interprets floral forms through abstraction and the medium of polymer clay. While polymer clay lends itself to mimicking representational natural forms and surfaces, she has chosen to explore the opposite direction. The intent is to release polymer clay from its expected representational result. The name for the series, “Corsages” is an acknowledgement of the multiple thousands of corsages that she has made as a floral designer and the inspiration they continue to provide to drive her creative process into the future. If you‘re looking for an extra portion of inspiration, follow Corliss’s Facebook account. Every Monday she shares her “Weekly Creative Shot in the Arm”, the creations of interesting artists who work with different media. - Corliss Rose provozuje spolu s manželem Johnem na jihu Kalifornie ateliér s přiléhavým názvem 2Roses. Corliss je dcerou floristy a na začátku své kariéry sama pracovala jako floristka. Práce s často exotickou flórou a láska k botanice měla silný vliv na její umělecký vývoj. Rostliny, fosílie a organické formy všeho druhu se velice často stávají námětem její tvorby. V její nejnovější kolekci, “Corsages”, Corliss interpretuje květinové formy s pomocí abstrakce a polymerové hmoty. Zatímco polymer často velice věrně napodobuje přírodní formy a povrchy, Corliss se rozhodla vydat opačným směrem. Jejím záměrem bylo dovolit hmotě oprostit se od tohoto předvídatelného věrného ztvárnění. Název kolekce je poctou mnoha tisícům korsáží, které jako floristka vyrobila a které ji i nadále inspirují a posouvají její tvorbu vpřed. Pokud hledáte extra dávku inspirace, sledujte její profil na Facebooku. Každé pondělí tam sdílí svou „kreativní injekci“ (“Weekly Creative Shot in the Arm”), tedy práce zajímavých umělců pracujících s různými médii.

Jewellery by the japanese artist Kanako Inoue has a certain dreamy, almost fairy tale quality to it (we can totally imagine Cinderella wearing a pair of Kanako’s milky pink earrings while dancing with the princ). But it is definitely a present day fairy tale. Floral motifs, translucent, pearly and matte surfaces – all of this makes her pieces somewhat universal, or, as she puts it, they can be matched with any outfit. After graduating from Aichi Prefectural University of the Arts, where she studied design, Kanako started working as a freelance jewellery designer and manufacturer. She started her own brand, chica3f, which focuses on earrings and necklaces. Kanako pays a lot of attention to texture and colour. Her colour palette is soft and subtle and her designs always offer some interesting solutions. She says that she wants to make jewellery that makes her smile when she wears it. We would like to add that wearing her jewellery would definitely put a smile on our faces. - Šperky japonské umělkyně Kanako Inoue mají vyzařují určitou snovou, téměř pohádkovou auru (úplně klidně si dokážeme představit Popelku, jak tančí s princem na plese a má přitom na uších pár mléčně růžových květinových náušnic z dílny Kanako). Je to ale pohádka odehrávající se v přítomnosti. Květinové motivy, průsvitnost, perleťové tóny i matný povrch, to vše dělá její kousky univerzálními nebo, dle jejích vlastních slov, snadno kombinovatelnými s jakýmkoliv outfitem. Poté, co dokončila studium designu na Aichi Prefectural University of the Arts, začala pracovat jako designérka šperků na volné noze. Šperky vyrábí pod svou značkou chica3f, která se zaměřuje hlavně na náušnice a náhrdelníky. Kanako se ve své tvorbě soustředí hlavně na barvy a textury. Její barevná paleta je jemná a decentní a její design se vyznačuje zajímavými řešeními. Kanako říká, že chce tvořit šperky, které jí vykouzlí úsměv na tváři, když je nosí. My bychom rádi dodali, že její šperky by nám úsměv na tvář zcela jistě přičarovaly.

You may know Delphine Vignoble’s Purity earrings from the latest issue of our magazine. Their look combines clean design with rustic texture and subtle colour palette which is not dissimilar to the colour scheme of Delphine’s Métissage (Crossbreeding) series that we would like to introduce today. Delphine loves to test new products and discover the characteristics and possibilities of each polymer clay brand. The new series is the result of her experimenting with Pardo polymer clay. She likes bracelets very much, they are her specialty, and her initial idea was to make a flexible bracelet only of polymer clay. The whole process was quite interesting. Delphine mixed Cernit and Pardo clays, used her mahogany imitation technique and added a bit of ethnic touch with the chevron pattern. The bracelet closes with a buckle entirely made of polymer. The buckle is Delphine’s original design and there are no magnets or other metal components. The design of the pendant is also noteworthy – it is hollow and double sided. And why the name of the series? Delphine says it’s due to the mixture of material, techniques, patterns and colours. - Náušnice Purity od Delphine Vignoble už možná znáte z nejnovějšího čísla časopisu. Kombinují čistý design, rustikální texturu a tlumenou barevnou paletu, ne nepodobnou barevnosti Delphininy nové kolekce Métissage (Křížení), kterou vám chceme dnes představit. Delphine moc ráda zkouší nové produkty a objevuje vlastnosti a možnosti různých značek polymerové hmoty. Její nová série je výsledkem experimentování s polymerovou hmotou Pardo. Miluje náramky, které jsou její specialitou, a u zrodu kolekce tedy stál nápad vyrobit průžný náramek výhradně z polymerové hmoty. Celý proces byl velmi zajímavý. Delphine smíchala hmoty Cernit a Pardo, použila svoji techniku imitace mahagonu a dodala etnický nádech použitím vzoru chevron. Náramek se uzavírá na přezku celou vyrobenou pouze z polymeru podle Delphinina originálního návrhu. Neobsahuje žádné magnety ani jiné kovové komponenty. Design přívěsku také stojí za povšimnutí – je dutý a oboustranný. A odkud pochází jméno celé kolekce? Delphine vysvětluje, že to je díky kombinaci materiálu, technik, vzorů a barev.

Nature, the main source of inspiration, is embodied in all fabulous creatures made by the Russian mixed media artist Svetlana Vysochina. And it is no wonder – Svetlana, who founded her own brand – Keepers of Nature – lives in Altai, a country full of mountains, clean rivers and lakes, forests and meadows with beautiful flowers. All of this inspires her to create her guardians of nature, as she calls them. Svetlana prefers to combine different mediums to get the best results. She uses felt for the base of her creations, and the details are made of polymer clay. This combination actually makes her Keepers very warm and pleasant to touch. Svetlana admits that she especially loves working on custom orders. She says that if you believe in the magical properties of her little creatures, they will always keep you in in a good mood. We can’t help but believe her – it must be really nice and pleasant to hold at least one of these cute beings in your hand. - Příroda, hlavní zdroj inspirace, je vtělená ve všech úžasných stvořených ruské umělkyně Svetlany Vysochiny. A není divu – Svetlana, která založila vlastní značku Keepers of Nature – žije v Altaji, zemi plné hor, čistých řek a jezer, lesů a luk plných krásných květin. To vše ji inspiruje při tvorbě svých ochránců přírody, jak jim sama říká. Svetlana nejraději pracuje kombinovanou technikou, aby dosáhla co nejlepších výsledků. Na tělíčka používá plsť, kterou doplňuje polymerem, ze kterého vytváří jemné detaily. Tato kombinace dělá z jejích Ochránců měkké a teplé objekty, velice příjemné na dotek. Můžete je třeba postavit na poličku, aby vám zkrášlovali interiér domova. Svetlana přiznává, že nejraději tvoří na zakázku. Říká, že pokud věříte v kouzelné vlastnosti jejích malých stvoření, budou vás vždy udržovat v dobré náladě. Nemůžeme si pomoci a musíme jí věřit – musí být opravdu moc příjemné pochovat si aspoň jednu z těchto roztomilých bytůstek v dlani.

Whimsical, comical, surprising and surreal. These are just some of the words that come to your mind when you’re looking at the incredible pieces by Miloš Samardžic of Tramps & Glams. His art is clearly inspired by his love of movies, music, old-fashioned circus and dreams. He also admits that he has a soft spot for outlaws and outsiders. The surrealistic and cubist features in his work come from his admiration for both movements as well as his need to deconstruct reality and turn it into something new and unexpected. Miloš discovered polymer clay about ten years ago. Initially, the Serbian artist experimented with the medium and tried different techniques including caning and mokume gane. This, however, was not fully satisfying, he needed a more personal approach. Something that would reflect his other interests such as movies and literature. He started rendering portraits in polymer clay. At the same time, he kept exploring various techniques such as image transferring and using different found objects, like stones and wood, to make his own textures. Several years ago, Miloš put his art on hold but he confessed to us that he misses working with polymer very much and he already ordered some supplies. Despite the lack of time, he’s determined to resume his artistic endeavours and come up with some new pieces. When he does, we will definitely let you know. - Hravé, zábavné, překvapivé a fantaskní. To jsou jen některé z výrazů, které člověka napadnou, když se dívá na neuvěřitelné kousky Miloše Samardžice tvořícího pod značkou Tramps & Glams. Jeho tvorba je zřetelně inspirovaná láskou k filmům, hudbě, klasickému cirkusu a snění. Přiznává taky, že má slabost pro psance a outsidery. Surrealistické a kubistické prvky v jeho tvorbě pochází z obdivu k oběma uměleckým směrům a také z touhy rozkládat realitu a přetvářet ji v něco nového a nečekaného. Miloš objevil polymerovou hmotu asi před deseti lety. Nejprve tento srbský umělec pouze experimentoval, objevoval možnosti hmoty a zkoušel různé techniky včetně skládání canů a mokume gane. To ho však zcela neuspokojovalo, potřeboval najít osobnější přístup k tvorbě. Něco, co by odráželo jeho další záliby jako filmy a literaturu. Tehdy začal tvořit z polymerové hmoty portréty. Zároveň pokračoval ve zkoumání různých dalších technik, např. techniku transferu, a používal i rozmanité přírodní předměty, jako kameny a dřevo, k vytváření vlastních textur. Před několika lety se Miloš rozhodl svou uměleckou činnost pozastavit, ale svěřil se nám, že mu tvoření z polymeru chybí natolik, že už si dokonce objednal nějakou novou hmotu a potřeby. I přes nedostatek času je rozhodnutý se zase začít věnovat tvoření a brzy přijít s nějakými novými díly. Až se mu to podaří, určitě vás o tom budeme informovat.

Martina Seberová from the Czech Republic had tried many mediums and techniques before she discovered polymer clay. What she appreciates most about it is the range of colours as well as all the possibilities it gives her. Beautiful colours were actually the reason why she bought her first blocks of clay, even though she had little idea what to do with them. Her love of colours and their blending gave birth to her collection of bubble mosaic jewellery. You can find there an infinite number of different hues that alternate or blend into each other. It takes hours of colour mixing, cutting out tiny bubbles and assembling in order to create each piece. Martina loves to string her necklaces on strings that can be tied in various ways to adjust the length of the necklace. She prefers silk cords or cords made from old T-shirts. Martina puts lots of emphasis on clean and precise execution of her pieces because she believes that even the parts of jewellery you can’t see should be done to perfection. Martina’s bubble mosaic collection is a good example of synchronicity that polymer artists sometimes experience – even though she had not been familiar with Lucy Štruncová’s Bubble tutorial, their results are quite similar. If you want to try Lucy’s technique, check out this video. - Martina Seberová z České republiky vyzkoušela mnoho různých materiálů a technik než objevila polymerovou hmotu. Na ní oceňuje především širokou paletu barev a také nekonečné možnosti tvorby vzorů a barev, které jí hmota poskytuje. Překrásné barvy byly také důvodem, proč si vůbec koupila svoje první kostičky hmoty, přestože moc nevěděla, co s nimi. Její láska k barvám a jejich prolínání také stála u zrodu její kolekce šperků s bublinkovou mozaikou. Najdete tu nepřeberné množství různých barevných odstínů, které se střídají nebo navzájem mísí. Vyrobit každý takový náhrdelník zabere hodiny míchání barev, vykrajování miniaturních tvarů a skládání. Martina velice ráda svoje náhrdelníky navléká na šňůrky, které umožňují různé způsoby zavazování a tím i různou délku při nošení. Dává přednost hedvábným šňůrkám nebo šňůrkám vyrobeným ze starých triček. Také klade důraz na čistotu a přesnost provedení, protože věří, že i ty části šperků, které nejsou vidět by měly být vždy perfektní. Martinina kolekce šperků ve stylu bublinkové mozaiky je pěkným příkladem synchronicity, kterou polymeroví umělci někdy zažívají – přestože Martina neznala „bublinkový tutorial“ od Lucy Štruncové, výsledky jejich práce jsou velmi podobné. Pokud chcete zkusit Lucčinu techniku, koukněte na následující video.

We find ourselves living in difficult times. The external conditions are tricky – we still know very little and many might feel afraid. We worry about the health and well-being of our loved ones and our own. The good news is that there is always hope and we can choose how we want to behave under such adverse circumstances. The artistic community has already shown great compassion and solidarity and polymer clay artists are no exception. The renowned artist Sonya Girodon prepared a free tutorial for everybody who would like to boost their mood by creating (not only) while in self-isolation and can‘t stick to their usual routines. Sonya’s Hakuna Matata technique has a distinctly rustic feel to it. The pieces she made using the technique show a great warm colour palette that lifts your spirit just by looking at it. We also love the combination of different patterns and the overall look. If you want to give Sonya’s technique a try, you can find it on her Facebook wall. She will be happy to see your results, so don’t forget to take some pics and show her your creations. Thank you, Sonya! - Nacházíme se nyní v těžkých časech. Podmínky okolo nás jsou složité – pořád toho víme hodně málo a můžeme se cítit vystrašení. Děláme si starosti o zdraví a pohodu našich blízkých i nás samotných. Dobrá zpráva je, že naději máme vždycky a můžeme si vybrat, jak se budeme za tak nepříznivých okolností chovat. Umělecká komunita už ukázala, že je schopna velkého soucitu a solidarity a polymeroví umělci nejsou výjimkou. Známá polymerová umělkyně Sonya Girodon připravila tutoriál zdarma pro všechny, kteří si chtějí zlepšit náladu tvořením, (nejen) když jsou v izolaci a nemohou se věnovat svým obvyklým aktivitám. Sonyina technika Hakuna Matata je výrazně rustikální. Šperky, které s její pomocí vytvořila nám zvedají náladu už jen svou kombinací krásných teplých barev. Moc se nám líbí také kombinace různých vzorů a celkový vzhled šperků. Pokud chcete vyzkoušet Sonyinu techniku, najdete ji na jejím Facebookovém profilu. Bude ráda, když jí ukážete výsledky svého tvoření, proto nezapomeňte svoje výrobky nafotit a sdílet. Děkujeme, Sonyo!