The French artist Hélène Jeanclaude, who runs her own brand LesEthiopiques, was a French philosophy teacher for 26 years. She discovered polymer clay twelve years ago, after some years of “wandering” by trying different artistic mediums. She is passionate about empirical research of techniques and variations of the existing ones. The "faux effects", imitations of materials and mixed media have become her favorite playground. She also pays a lot of attention to the design of her jewellery.
Hélène started her blog in 2010 and a year later she was contacted by a publisher, who asked her to write a book of tutorials. So far she has written two.
She is also an internationally recognized teacher both in her home country and abroad. She has already taught in Switzerland, Belgium and the United States. She loves passing on her knowledge and skills and says that would never have thought polymer clay would bring her back to her original profession – teaching. Being in touch with her students helps her balance out the solitude and tranquility of working in her studio all alone.
Her creative process is centered on intuition and letting go. Hélène says there is no need to control everything in the process of creation. This approach, however, presupposes the mastery of basic techniques. Her teaching experience shows that many clayers find it hard to give in and trust the process. Many are paralyzed by the fear of failing, of "doing something wrong". Hélène insists that the most beautiful discoveries often happen through these supposed failures.
Her main source of inspiration is nature and her immediate environment. Even though it may not seem original, observing the ordinary little things such as a piece of bark, a piece of driftwood, a nice flower bed inspired her most wonderful projects. She warns against the pitfalls of the internet. While it is a great source of inspiration, one can quickly become drowned in countless influences and ultimately become totally inhibited in one's own creative process. This is why it is so important for her to focus on finding inspiration in simple things, and distance herself from the internet, at least for a while.
She is constantly working on improving her favourite imitation techniques and combines them with other processes. She also very much loves borrowing techniques coming from the graphic arts (lithography, monotype, various mixed media, cyanotype and so on). These allow her to play with mediums such as acrylic paints, oil paints, alcohol inks, dry pastels, etc.
She would sometimes like to indulge herself in creating improbable and totally crazy pieces, free from all constraints relating to the fact that a piece of jewellery may be worn daily and so it should be comfortable. In the end, however, the practical aspect prevails and she create pieces that can be worn everyday with ease. She says that she needs to create objects that find their place in people's daily lives. After all, the practical constraints are a real source of creativity for her.
-
Francouzská umělkyně Hélène Jeanclaude, která tvoří pod značkou LesEthiopiques, pracovala celých dvacet šest let jako učitelka francouzské filosofie. Polymerovou hmotu objevila před dvanácti lety, poté co strávila několik let pouze „potulováním se“ a objevováním různých uměleckých médií. Ráda empiricky zkoumá všechny existující techniky a jejich variace. Má také ráda techniky napodobující jiné materiály a moc ráda si hraje s kombinováním různých médií.
V roce 2012 začala psát svůj blog a o rok později ji kontaktovalo jedno vydavatelstvím, které ji požádalo, aby o polymerové hmotě napsal knihu. Doposud jí vyšly dvě. Je také mezinárodně uznávanou lektorkou, jak ve své rodné zemi, tak i v cizině. Učila už ve Švýcarsku, Belgii i Spojených Státech. Velice ráda předává svoje znalosti a dovednosti svým studentům a říká, že by ji nikdy nenapadlo, že se jednou díky polymeru vrátí ke své původní profesi – učení. Kontakt se studenty jí také pomáhá vyvážit samotu a poklid, který zažívá, když úplně sama pracuje ve svém ateliéru.
Její tvůrčí proces je založen na intuici a odevzdání se. Hélène říká, že není nutné mít kontrolu nad celým kreativním procesem. Tento přístup však předpokládá zvládnutí alespoň základních technik. Její zkušenost s učením ukazuje, že mnoho tvůrců má potíže s odevzdáním se a důvěrou v proces. Mnoho z jejích studentů je doslova ochromeno strachem ze selhání a z toho, že „udělají něco špatně“. Hélène trvá na tom, že mnoho krásných objevů vzniká právě díky těmto domnělým selháním.
Jejím hlavním zdrojem inspirace je příroda a její bezprostřední okolí. Přestože se to může zdát poměrně neoriginální, sledování zdánlivě obyčejných malých věcí jako je kousek kůry, naplaveného dřeva, nebo hezký květinový záhon, ji inspirovalo k těm nejúžasnějším projektům. Varuje před nástrahami internetu. Je to sice rovněž skvělý zdroj inspirace, ale můžeme se snadno zahltit nikdy nekončícím přívalem různých vlivů, což v důsledku zcela umrtví náš vlastní tvůrčí proces. Proto je pro ni tak důležité soustředit se na hledání inspirace v jednoduchých věcech a vždy se alespoň na chvíli izolovat od online světa.
Neustále pracuje na zlepšování svých oblíbených technik imitace a kombinuje je s dalšími postupy. Velmi ráda si půjčuje různé grafické techniky (litografie, monotyp, různé kombinované techniky, modrotisk a další). Ty jí umožňují hrát si s materiály jako jsou akrylové a olejové barvy, alkoholové inkousty, suché pastely a podobně.
Ráda by se někdy rozmazlila tvorbou výstředních, bláznivých kousků, které nejsou svázány omezeními danými tím, že šperky se nosí každý den a měly by tedy být pohodlné. Nakonec však vždy zvítězí právě ono praktické hledisko a Hélène tak tvoří jednoduše nositelné kousky. Říká, že potřebuje tvořit předměty, které si najdou své místo v každodenním životě svých majitelů. Ostatně, jsou to právě ona praktická omezení, která jsou pro Hélène skutečným zdrojem kreativity.
